Devětadvacátého srpna 1944 vydal podplukovník generálního štábu slovenské armády Ján Golian heslo dohodnuté pro začátek povstaleckých akcí: „Začněte s vystěhováním“. Ještě toho dne jednotky 1. partyzánské brigády J. V. Stalina pod velením sovětského kapitána Anatolije Pavloviče Ržeckého obsadily Banskou Bystricu a vyhlásily obnovení Československé republiky. Začalo Slovenské národní povstání (SNP). 

Slovenské národní povstání se zrodilo v době, kdy mělo Slovensko vzhledem ke své vojenskostrategické poloze a vývoji na frontách pro nacistické Německo nezanedbatelný význam jako spojovací článek mezi severním a jižním křídlem fronty. Navíc představovalo důležitý komunikační prostor pro německá frontová vojska a součást vojensko-ekonomického potenciálu říše. 

K povstání však došlo v době, kdy nebyly dokončeny všechny přípravy Vojenského ústředí a nedařilo se bojové akce koordinovat se sovětským velením. Svobodné povstalecké území se ocitlo v poměrně hlubokém týlu německých frontových vojsk, což značně ztížilo podmínky pro poskytnutí rychlé a účinné pomoci zvnějšku a vážně komplikovalo organizování ozbrojeného zápasu i morální a bojové naladění povstaleckých jednotek.

Německá vojska mezitím na slovenské území pronikala ze všech stran a odzbrojovala slovenské jednotky, které se nepřidaly k povstání. Tento osud potkal i dvě slovenské divize na východním Slovensku. Podle původního plánu měly za cíl otevřít Rudé armádě cestu přes Dukelský průsmyk, k tomu však nedošlo a naopak se tam pevně zachytili Němci. Povstalecké území se tak ocitlo v izolaci a mohlo doufat pouze v leteckou pomoc.

Povstání organizoval důstojník slovenské armády Ján Golian, jehož nadřízeným se po svém příletu z Londýna stal generál Rudolf Viest. Nejvyšší politický orgán povstání představovala Slovenská národní rada, jež se přihlásila k obnovení československého státu a byla v kontaktu s čs. exilovou vládou. Centrem povstání se stala Bánská Bystrica.

Povstání na Slovensku poskytly významnou pomoc také spojenecké mocnosti. Tradičně se vyzdvihovala pomoc Sovětského svazu – tedy karpatsko-dukelská operace, letecký most, kterým bylo dopraveno na povstalecké území téměř 2 000 příslušníků 2. československé paradesantní brigády v SSSR a na 640 tun vojenského materiálu, a zabezpečení přeletu a operační činnosti 1. československého stíhacího leteckého pluku v SSSR.

Pomoc Spojených států a Velké Británie ale komunistický režim prakticky zamlčoval. Americké letectvo přitom vyřadilo z činnosti jednu z největších německých leteckých základen Nový Dvor (Kuchyňa) na západním Slovensku a dopravilo na povstalecké území asi 24 tun vojenského materiálu. Stejně tak Britové z osobní iniciativy vojenských velitelů v Itálii dopravili letecky na Slovensko 1 650 kg zdravotnického a spojovacího materiálu.

Povstání mělo také svůj internacionální rozměr - do bojů v řadách povstalců se zapojilo více než 8 000 cizinců z 30 národů. Kromě Sovětů tvořili nejpočetnější národní skupinu Češi. Povstání legalizovalo pomoc českých vlastenců žijících a pracujících na Slovensku, z nichž mnozí, včetně vojáků, se zapojili už od počátku do slovenského odboje. Stovky Čechů přeběhly z protektorátu a zařadily se do vojenských, ale hlavně partyzánských jednotek. Další přiletěli v sestavě partyzánských skupin, 1. československého stíhacího leteckého pluku a 2. československé paradesantní brigády. Porážce povstání však všechna tato pomoc nedokázala zabránit. Nacistické síly, podporované Pohotovostními oddíly Hlinkovy gardy, byly přibližně stejně početné jako povstalci, těšily se však velké materiální převaze a pozvolna postupovaly. 27. října padla Bánská Bystrica do německých rukou, 30. října navštívil město Tiso. Zbytky povstaleckých sil přešly k partyzánskému boji. Jednotlivé skupiny se ukryly v horách na Slovensku i v českých Javorníkách a Beskydech. 

Na povstaleckém území se v odvetu rozhořel masový teror, jehož výsledkem byly hromadné hroby s tisíci obětí, desítky vypálených obcí a desetitisíce odvlečených do koncentračních a zajateckých táborů, mezi nimi i mnoho vojáků. V zajetí zahynuli i oba povstalečtí velitelé, generálové Ján Golian a Rudolf Viest. Po válce byly v 211 masových hrobech odkryty ostatky 5306 umučených a povražděných lidí. Vražd se přitom dopouštěli nejenom Němci a příslušníci Pohotovostních oddílů Hlinkovy gardy, ale také partyzáni. Často obě strany svalovaly vlastní zločiny na protivníka.

Z mezinárodního hlediska Slovenské národní povstání umožnilo vyvázat Slovensko z fašistického bloku a v rámci obnovované Československé republiky ho včlenit do společenství zemí antihitlerovské koalice. Svým vojensko-politickým významem, rozsahem, počtem aktivních účastníků i délkou trvání patří SNP k nejdůležitějším článkům řetězu velkých ozbrojených vystoupení hnutí odporu evropských národů.

(s použitím zdrojů VHU)

Cyklostezka je náročná vede kopcovitým a horským terénem. Měří 280 kilometrů a její absolvování doporučujeme rozložt na pět dní. Trasa tvoří uzavřený kruh - začíná v obci Jasenie a končí Pohronském Bukovci, kam se lze dopravit vlakem.