Cílem komunistů bylo ovládnout venkov a zemědělský sektor, kde neměli takovou podporu jako v jiných částech společnosti, a získat tak kontrolu nad výrobou a distribucí potravin. Dne 23. února 1949 přijalo Národní shromáždění zákon o Jednotných zemědělských družstvech (JZD). Začala násilná kolektivizace, jež znamenala - až na malé výjimky - likvidaci veškerého soukromého zemědělství v Československu.

Kolektivizace zemědělství byl delší proces, který lze rozdělit na několik etap, v jejichž průběhu se neustále stupňoval tlak na její úspěšné dokončení. V dubnu 1949 začala masivní kampaň vyzývající zemědělce k zakládání JZD, nesetkala se však s takovým ohlasem, jaký by si její tvůrci představovali. Zemědělci proto začali být ke vstupu do JZD nuceni nevybíravými metodami, včetně násilí.

Významnou překážkou v ovládnutí venkova a jeho „socializace“ byla ekonomicky soběstačná vrstva středních a bohatých sedláků majících pevný vztah k půdě, kterou jejich rodiny nezřídka obdělávaly po staletí. Tito lidé si většinou vůči komunistické propagandě uchovávali určitý odstup a v očích komunistů byl každý z nich považován za potenciálního nepřítele socialismu. Byli označováni jako „vesničtí boháči“ či „kulaci“ a veřejně prohlašováni za nepřátele a škůdce nového společenského a ekonomického zřízení. Byli vyháněni ze svých statků, vystěhováváni z vesnic, okresů a krajů a přesídlováni na druhý konec republiky, hlavně do pohraničí. Součástí represe bylo také posílání „kulaků“ do pracovních táborů a na mimořádná, časově neomezená vojenská cvičení do tzv. pomocných technických jednotek.

Násilná kolektivizace nenávratným způsobem rozvrátila dosavadní společenské a hospodářské vazby na venkově a těžce poškodila zemědělství jako odvětví národního hospodářství. Předválečné úrovně zemědělské produkce dosáhlo zkolektivizované zemědělství teprve 20 let po válce, v sezóně 1965/66.

V roce 1952 dokončila režisérská dvojice Karel Kachyňa a Vojtěch Jasný celovečerní snímek Neobyčejná léta, který pojednával o vzniku a rozvoji JZD v jihočeských Vyhnanicích a stal se ukázkou využití metod propagandy na cestě ke kolektivizaci venkova. Trasa Když se na Táborsku oraly meze vás zavede právě do této obce, kde se stal obětí kolektivizace sedlák Vladislav Vrkoč, který byl i jednou z hlavních postav zmíněného filmu, byť pod smyšleným jménem. Dále pak pokračuje do obce Větrovy, kterou po kolektivizaci narušila divoká výstavba v 90.letech a tradiční jihočeskou vesnici proměnila v příměstský satelit.

(Při stavbě trasy jsme vycházeli z historické studie Vyhnanice a jejich role v počátcích kolektivizace Jiřího Urbana /ÚSTR/, fotografie pocházejí z filmu Neobyčejná léta.)

Cyklotrasa je dlouhá 37,5 km a dá se ujet na kole za cca 3 hodiny. Začíná v Soběslavi před budovou bývalého okresního soudu a končí před okresním soudem v Táboře. Z větší části vede po Lužnické cyklostezce č. 1171, 12 Greenway RD a Lužnické cyklostezce č.31 malebnou jihočeskou krajinou protkanou rybníky. Ve Větrovech se nabízí návštěva rozhledny Hýlovka a tamní ZOO.