Na první výslech jsem byla připravená
Manželé Věra a Pavel Roubalovi patřili mezi první signatáře Charty 77 . Podle slov Věry Roubalové do té doby žili v podstatě spokojeným rodinným životem, to se ale změnilo po zavření jejich přítele ze studií Jiřího Müllera za rozšiřování letáků. Byl to právě on, kdo seznámil manžele s prohlášením Charty, a podle Věry Roubalové s jejím podpisem vůbec neváhali. Byla to pro ně samozřejmá věc: „Podpis Charty nebyl ničím výjimečným, jen nutností, i když jsme věděli, že každý, kdo podepíše, jde k výslechu.“ První výslech na sebe nenechal dlouho čekat: „Nejdřív vyslýchali Pavla, ale ten měl jedinou strategii – nikdy nic neřekl. Když jsem šla na první výslech kolem Charty, tak jsem byla připravená. Byla jsem velmi nervózní, obešla jsem několik lidí, abych se zeptala, jak se chovat, a pak jsem jim na výslechu prostě řekla, že mám z 50. let velice špatné zkušenosti s StB, že v té době přinutili mého otce, aby po dlouhé době samovazby mluvil to, co nebyla pravda, takže já jim nedůvěřuju a že se s nimi nebudu bavit. Oni to ještě párkrát zkusili, tam byl vždycky jeden zlý a jeden hodný, ten hodný to zkoušel přes děti: „,Máte sice ještě děti malé, ale budete chtít, aby šly na školu atd.‘ Takže takové ty klasické metody, které měli nacvičené. Já jsem tam šla připravená, prostě jsem to odmítla a bylo to.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Věra Roubalová Kostlánová
Paní Věra Roubalová-Kostlánová, rozená Lomská, se narodila roku 1947 v Praze. Otec i matka pocházeli z židovské rodiny (otec ze slavného pražského rodu Liebenů), společně přežili válku v Anglii a oba byli přesvědčení komunisté. Otec působil jako krajský tajemník KSČ v Plzni, v letech 1950–1956 byl vězněn a souzen v procesu s Marií Švermovou a krajskými tajemníky. Část dětství strávila Věra spolu s mladším bratrem v dětském domově. V 60. letech, při studiu na vysoké škole, se začala stýkat se studentskými aktivisty, především s Jiřím Müllerem, seznámila se tam i se svým prvním manželem Pavlem Roubalem. Vystupovali proti invazi v roce 1968, připravovali studentskou stávku na podzim 1968 a pomáhali při organizaci pohřbu Jana Palacha. Už jako rodiče tří synů byli manželé Roubalovi mezi prvními signatáři Charty 77. Za vázání samizdatových knih byl Pavel Roubal v létě 1978 na dva měsíce uvězněn, později se stal členem Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Z Prahy se Roubalovi odstěhovali do Častrova u Pelhřimova, ani tam neztratili kontakty s disentem, byli sledováni StB a několikrát vyslýcháni. V říjnu 1990 Pavel Roubal spáchal sebevraždu v důsledku psychického onemocnění. V lednu 1992 byla Věra Roubalová jednou z poslední trojice mluvčích Charty 77. Od 90. let se Věra Roubalová, později Kostlánová, věnuje jednak psychoterapii a také práci s migranty, 15 let pracovala v poradně pro uprchlíky. Je nositelkou Ceny Paměti národa za rok 2010.
