Pohyb je základní zákon stvoření

Zdeněk Křivka byl odsouzen za protikomunistickou odbojovou činnost na 18 let. Postupně prošel sedmi pracovními lágry na Jáchymovsku, včetně jednoho z nejhorších – Barbory. Byl zde vězněn dva a půl roku, počínaje listopadem 1952. Jeho noční můrou se stal bachař Kulhánek. „Lágr Barbora mi zůstal nejvíce v paměti kvůli Kulhánkovi. Nedával jsem si pozor na pusu, což se mu doneslo. Jednou na odpolední směně si pro mě přišli fárači, že mám jít s nimi. Došlo mi, že jde o něco nedobrého. Odvedli mě na lágr na velitelský barák. Svlíkli mě donaha a nechali mě tam hodinu stát na chodbě. Byly tam tak tři až čtyři stupně. Nakonec vystrčil z jedněch dveří hlavu Kulhánek, abych se oblíkl a šel k němu. Zpočátku jsem to schytal jen slovně, ale za chvíli mě poslal se převléct z pracovních hadrů. Už jsem věděl, že jdu do korekce.“ Kvůli Kulhánkovi skončil Křivka v korekci mnohokrát, v horských podmínkách a velkých mrazech to znamenalo přímé ohrožení života. Korekci tvořila betonová stavba se třemi kójemi, v nichž byla zavěšena dřevěná lůžka bez matrací. „Už jsem tam několikrát byl, a protože jsem věděl, že tam bude zima, vzal jsem si ručník, což bylo samozřejmě zakázaný. Jak mě Kulhánek zavolal a uviděl ručník, zařval jak býk, chytil ručník a začal mě tahat po světnici. Nakonec mi mlátil hlavou do zdi. Pak mě strčili do díry, kde jsem byl asi týden. Venku bylo tak minus dvacet pět až minus třicet stupňů. V korekci se samozřejmě netopilo. Okýnkem pod stropem tam padal sníh. To už je na hraně přežívání. Musíte dělat všechno, abyste se nějak hýbal. Pohyb je základní zákon stvoření.“