Konečná stanice – vápenka
Za druhé světové války sloužila vápenka nedaleko vesnice Nemecká jako spalovna těl Židů a politických vězňů. Byli sem vlakem sváženi ze Slovenska a východních Čech. Helena Karafová, v té době ještě děvče, byla se svým otcem u partyzánů. Chodili čekat ke kopci, kde projížděly vlaky jedoucí do vápenky. „Když jel vlak do Banské Bystrice, do toho kopce, šel jako rak. Pomalu.“ Z vlaku vyskakovali lidé jedoucí na smrt, většina byla postřílena, ale některé se povedlo partyzánům zachránit. „Když táta vytáhl chlapce, Žida, zachránil mu život. Dvanáct let mu bylo.“ Rodiče dvanáctiletého chlapce zemřeli pár hodin poté ve vápence. „Ne že by je dávali do koncentračních táborů nebo do plynových komor. V Banské Bystrici byla vápenice, tam je házeli. Za živa.“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.