Útěk Zdeňka Otruby

Dostupné v: English | Česky

Důl Eduard je vzdálen necelý kilometr od tábora Nikolaj. Civilisté a bachaři sem na směnu přijížděli autobusem nebo přicházeli brankou u lesa. Nemuseli tak obcházet oplocení až na lágr. Jiří Málek u bývalého parkoviště pro autobusy vzpomíná na svého spolužáka a komplice Zdeňka Otrubu, který využil otevřené branky a utekl. „Ještě předtím dostal dopis, že se s ním jeho milá chce rozejít, že už na něj nechce čekat. Jemu tak řečeno prasklo v bedně a do té branky vletěl a utekl. V řadě publikací je popisováno, jak utekl za palby samopalů a tak dále. Ale tak to nebylo. Utekl a třetí den už nemohl, protože byl hladový a oblečený v teplácích. V Chomutově už si tak zoufal, že šel na nádraží a chtěl zkusit odtamtud odjet. Uviděl ho tam esenbák a legitimoval ho. Sebral ho a Otruba mi pak říkal: ,Ani pouta mi nedali, poněvadž viděli, jak vypadám.‘“

Galerie (1)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Jáchymovské lágry

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vložit komentář

Jiří Málek

Narodil se 21. srpna 1930 v Praze. Poté se rodina přestěhovala do Říčan, odkud dojížděl na pražské gymnázium. Po válce působil jako aktivní člen Národně socialistické mládeže. Souběžně studoval pedagogickou a filozofickou fakultu. Po únoru 1948 se podílel na ilegální zpravodajské činnosti pro skupinu Barrandov, která byla napojena na exilové vedení Národně socialistické strany. Dne 30. dubna 1952 byl zatčen Státní bezpečností, odsouzen na 11 let a byl poslán na ústřední tábor do Jáchymova, později na tábor Nikolaj a Rovnost. Na Jáchymovsku prošel také ústředním táborem C ve Vykmanově a později byl spolu s dalšími mukly autobusy rozvážen na různá pracoviště na Slavkovsku. V roce 1960 byl po amnestii podmínečně propuštěn, ale na jaře 1962 byl opět zatčen a jako „recidivista“ poslán do věznice Leopoldov. Definitivně byl propuštěn v roce 1965. Po propuštění se mu podařilo dostudovat Filozofickou fakultu UK v Praze, kde pracoval jako asistent, později působil ve Výzkumném ústavu geodezie a kartografie. Po roce 1989 pracoval v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.

Další informace

Jáchymov, Eduard mine

Dostupné v: English | Česky

The inmates walked the distance from the Nikolaj camp to the Eduard mine, which was less than a mile, tied to each other with a rope (this was called the "Jáchymov bus"). Then they descended a set of stairs into the mine. The engine room and the headframe were located right underneath the staircase. The waste rock wasn't brought to the surface in carts anymore, but via skip mining. The workday was divided into three shifts, the morning shift being the longest and lasting from six in the morning to two o'clock. Today we can see here the two support blocks of steel-reinforced concrete, which propped up the headframe against the pull ropes, or the place where the offices and the infirmary used to be.

Na tomto místě

They Mess It Up Like This

František Zahrádka

Útěk Zdeňka Otruby

Jiří Málek