Josef Bürger

Praporčík v. v. Josef Bürger se narodil v roce 1923 v obci Chlum u Křemže. Vyrůstal s ovdovělou maminkou, bratry a sestrami. Přestože měli velké hospodářství, na kterém musel pracovat, vyučil se instalatérem a zámečníkem. Studium nedokončil, protože byl v dubnu 1943 povolán do wehrmachtu (jeho babička byla Němka). Josef Bürger absolvoval výcvik v Německu a ve Francii. Během tvrdého výcviku se Josef Bürger seznámil s kolegou Rudlou Reidlem, s nímž prošel velice podobnou válečnou anabází. Byl povolán na východní frontu k Dněpru, kde se od 13. 1. 1943 účastnil bojů proti vojskům Sovětského svazu. Josef Bürger se rozhodl pro útěk z wehrmachtu a přistoupení na stranu Rudé armády, ale po neúspěšném pokusu byl Němci zajat a označen za vojenského zběha. Vzhledem k nepřehledné situaci na východní frontě se mu nakonec podařilo utéct, během útěku byl však lehce zraněn na rameni. Do Rudé armády se dostal 5. 2. 1943 a následující týden se po boku sovětských vojáků účastnil bojů jako spojař a automatčík. Po různých peripetiích se mu podařilo dostat se do Svobodovy armády. Výcvikem prošel v Sadaguře. Následovala cesta k automatčíkům velitele Pagáče, výcvik volyňských Čechů a převelení do autoroty. Jako záložní řidič se účastnil bojů Karpatsko-dukelské operace, přivážel materiál a odvážel raněné či mrtvé. Po přechodu hranic a bojů o Barwinek a Svidník se dostal do Liptovského Mikuláše, kde hrozilo německé obklíčení, a vojáci byli nuceni zničit své osobní záznamy. Josef Bürger tak přišel o své zápisky z boje. Přes Vsetín a Kroměříž se dostal do Prahy. V roce 1946 demobilizoval a v dalších letech vykonával řadu dělnických povolání v papírnách ve Větřní, kde mimo jiné uplatnil své řemeslo instalatéra. V roce 1983 odešel do důchodu, v současné době je na zaslouženém odpočinku v Českém Krumlově.

• Další informace
• Příběhy 20. století