Černá Máry, to byl ďábel

Jiří Lukšíček byl v roce 1954 odsouzen jako člen skautského odbojového hnutí na 6 let za vlastizradu. Trest si odpykával mimo jiné i v jáchymovském pracovním táboře Rovnost. Jedním z nejobávanějších místních dozorců byl bachař s přezdívkou Černá Máry. Lukšíček bydlel na „cimře“ s Požárem. „Požár, říkali jsme mu koňskej řezník, měl ramena, že do dveří musel chodit na štorc, aby je nevysadil, takovej pořízek správnej. Černá Máry k nám přišel, když Požár psal dopis.“ Podle vězeňského řádu si vězni nemuseli při příchodu bachaře stoupat, pokud psali dopis. „Začal na něj řvát: ,Postavte se, postavte se!‘ Načež mu vzal ten dopis a roztrhal ho. V Požárovi naprosto oprávněně chytly saze a prorazil ho dveřma. Požár věděl, že je to špatně, poslal nás pryč, klidně se posadil a čekal na ně. Vlítlo jich na něj šest, on je sice zbušil, ale dorazila posila. Nakonec ho odvlekli a druhej den byl mrtvej, oběšenej. Údajně se oběsil. Neoběsil se, on měl dvě děti a manželku. Byl oběšen, že, co si budeme povídat.“