Vypadal jako taneční mistr
Helena Krouská popisuje příjezd do Osvětimi: „Tma, reflektory, hlídky, pobíhající vězni a psi. Přesto jsme pořád věřili tomu, že jedeme pracovat. Začali jsme vylézat z vlaku. Tam stál, jak už dnes vím, doktor Mengele. V čepici, hezký člověk, důstojník, vypadal jako elegantní taneční mistr, který řídí polonézu. Vlevo, vpravo, vpravo, vlevo, ukazovaly jeho paže. A tlampač hlásil: ,Matky s dětmi, staří, nemocní a neschopní práce napravo. Práce schopní nalevo... ‘“ Jít napravo znamenalo jít do plynové komory – Helena Krouská se dostala na levou stranu: „Ve velké hale nás bylo asi dvě stě žen. Za takovým sklem jsme viděly muže a někdo řekl: ,To jsou naši muži.‘ Tam jsem viděla naposled svého manžela. Pamatuji si, jak k nám přistoupila nějaká vězeňkyně a ptala se nás: ,Přijely s vámi také děti z terezínského jugendheimu?!‘ Myslely jsme, že ji potěšíme, a řekly jsme: ,Přijely, ale šly na jinou stranu.‘ A ona začala křičet: ,Podívejte se na ty komíny, na ten oheň a kouř. To jsou moje děti!‘ Tak jsem poprvé slyšela, co se v Osvětimi děje.“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.