Divoký sever
Jan Šolc přišel do Liberce jako dítě hned po skončení druhé světové války a popisuje nadšené i velmi divoké časy osidlování kdysi bohatého města. Základem společnosti nové metropole severu se stala směs odvážných nadšenců, zlodějíčků i lupičů. Příznačně tenkrát vznikla i variace na známou lidovou píseň: „Ó Liberec, ó Liberec, ukrad jsem perskej koberec“. Stejně jako australská společnost vzešla z objevitelů, dobrodruhů a trestanců, s městem pod Ještědem to bylo podobné. Dnešní Liberec má podle Jana Šolce tuto dobrodružnou minulost takříkajíc v genech, ovšem s tím, že druhá a třetí generace Liberečanů už má ke svému městu vztah a začíná se o něj starat. V novém městě se projevuje nové vlastenectví – alespoň podle jeho studentů. Je to svého druhu nejdůležitější poválečná mise českých Liberečanů – nechovat se k městu jako k cizímu, ale přijmout je za své a chovat se podle toho. (Příběh je součástí projektu Živá paměť Liberec–Reichenberg, www.zivapamet-liberec.cz.)
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.