Pozor, banderovci!
Po obsazení Ukrajiny německými vojsky byly uzavřeny místní školy a Josef Babák tak nemohl dále studovat. Nezbývalo mu nic jiného než zůstat doma v Moldavě na Volyni a pomáhat rodičům při práci na jejich hospodářství. Během okupace se ve vesnici začali často objevovat banderovci. „Ve dne vládli Němci, v noci začali vládnout Ukrajinci. Kolikrát, když se k něčemu schylovalo, tak jsme se utíkali schovat na půdu. Pamatuji si, že náš soused měl ve vikýři kolejnici, na kterou ve chvílích nebezpečí zvonil, aby lidi ve vesnici věděli, že se blíží banderovci, a mohli se na to připravit.“ Na Volyni v té době působili nejenom banderovci, ale i polská Armija Krajowa nebo sovětští partyzáni kovpakovci a medvěděvovci. „Vzpomínám si, že jsem byl jednou při takovém poplachu u kamaráda, který měl pušku ve chlévě pod žlabem, a jak jsme slyšeli, že se něco děje, tak jsme se s ní chtěli bránit. Ale když jsme slyšeli ten velký hluk, raději jsme si to rozmysleli, mohly jich být stovky! Údajně to tehdy byli ruští partyzáni, protože měli zbraně a bylo jich opravdu velké množství. Dokonce před sebou hnali stádo dobytka. Nic nám neudělali, ale když jsem se vrátil domů, ve stáji byli jiní koně. Vzali si naše koně a ty zubožené nám tam nechali.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Organizace ukrajinských nacionalistů
Nacionalistické politické hnutí s názvem Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) vzniklo ve 20. letech 20. století. Hlásalo ideu samostatné Ukrajiny, nezávislé na Polsku a SSSR. Jednotky OUN využily oslabení Rudé armády po přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem v červnu 1941 a po ozbrojeném střetu obsadily Lvov a vyhlásily samostatnou Ukrajinu. V rámci této změny však došlo k masakru, při kterém bylo zavražděno přes osm tisíc místních obyvatel – Rusů, Poláků, Židů a ukrajinských komunistů včetně žen a dětí. Násilí se nevyhnulo ani volyňským Čechům, kteří byli na Ukrajině jednou z národnostních menšin. V reakci na vyhlášení ukrajinské samostatnosti dal Adolf Hitler zastřelit několik členů ukrajinské vlády a zbývající členové (vč. Stepana Bandery – velitele radikální frakce OUN) byli internováni v koncentračním táboře Sachsenhausen. Vojenské uskupení OUN bylo rozpuštěno a někteří jeho členové se dokonce připojili k německé okupační moci a doufali, že Hitler Ukrajinu uzná jako suverénní stát. Po prohrané bitvě u Stalingradu dal Adolf Hitler souhlas s vytvořením jednotek Waffen-SS z ukrajinských dobrovolníků. V té době však již bylo představitelům OUN jasné, že Německo jim s vytvořením samostatného ukrajinského státu nepomůže, a tak se začali spoléhat sami na sebe. Na přelomu let 1942 a 1943 byly bývalé jednotky OUN reorganizovány na Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA), která působila především v oblastech Volyně a Haliče. V roce 1944 měla 35 tisíc členů. Po 2. světové válce působila UPA i nadále proti polské i sovětské moci a byla postupně likvidována Rudou armádou, milicí i jednotkami NKVD. V roce 1947 se některé jednotky pokusily probojovat přes území Československa do Rakouska a západního Německa. Při tomto zoufalém pokusu byly jednotky UPA v rámci akce Visla postupně zlikvidovány v jihovýchodní části Polska a na Slovensku československými ozbrojenými složkami. Předpokládá se, že poslední jednotky UPA na území SSSR byly rozvráceny až v roce 1956. Stepan Bandera byl 15. října 1959 zavražděn v Mnichově agentem KGB.
