Muž, který věděl příliš mnoho

Vrchní strážmistr Karel Kněz, velitel četnické stanice ve Vrbatově Kostelci, byl spoluzakladatelem a členem pardubické odbojové skupiny Čenda. Díky němu fungovala po celé jaro 1942 vysílačka Libuše. „Radiotelegrafistovi Jiřímu Potůčkovi zajišťoval klid na vysílání,“ vypráví Knězova vnučka Alena Mergl Kučerová. „Potůček vysílal vždy v noci mezi 22. a 5. hodinou. Můj dědeček došel pochůzkou na jedinou příjezdovou cestu k místu vysílání a tam strážil. I díky němu se při celkovém hodnocení odeslaných zpráv Potůček stal jedničkou mezi všemi radisty skupin vysazených v protektorátu.“ Gestapo však začalo kolem Ležáků, kde skupina Čenda působila, stahovat smyčku. Vysílačka Libuše po varování opustila ležácké údolí 18. června 1942, ve stejný den, kdy gestapo odhalilo úkryt aktérů atentátu na Reinharda Heydricha v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Začalo období hromadného zatýkání a poprav, které se nevyhnulo ani Pardubicku. Dne 23. června byl zatčen ležácký mlynář a člen odboje Jindřich Švanda. Karel Kněz věděl, že kruté výslechy by nemusel on ani členové jeho rodiny vydržet, a rozhodl se jednat. „V noci se rozloučil se svou ženou a pohledem i se syny Karlem a mým tatínkem Jaroslavem,“ vzpomíná na poslední chvíle svého dědečka Alena Mergl Kučerová. „Odešel do Habrovče k Doležalovým, což byli jeho přátelé, a řekl jim, že se kvůli prozrazení bude muset zastřelit, protože by ho čekaly těžké výslechy, a takto spíš uchrání rodinu a spolupracovníky. Zároveň je poprosil, aby se postarali o manželku a děti, až tady nebude.“ Karel Kněz se zastřelil 22. června 1942.