Díky, Ameriko!
V květnu roku 1948 se Ida Milotová zúčastnila kladení věnců u základního kamene připravovaného pomníku americké armády v Plzni. „Koupila jsem červený a bílý karafiáty a dala jsem je k pomníku. Najednou se objevilo nákladní auto a z něho vystoupilo několik uniformovaných příslušníků SNB. Vytáhli na nás zbraně a vyzývali nás, abychom se rozešli. Začali nás vytlačovat, s tím, že pokud se někdo pokusí vrátit, mají rozkaz ho zastřelit.“ Pietní akt nakonec proběhl, aniž by příslušníci SNB museli střelné zbraně použít, a účastníci se v poklidu rozešli do svých domovů. Ida Milotová se vrátila k rodičům do jejich nedalekého bytu v paláci Elektra. V noci zaslechla hluk, tak vstala a šla se podívat, co se děje. Oknem jejich bytu dohlédla až na místo, kde měl být vybudován pomník americké armádě a odkud byli dopoledne rozehnáni příslušníky SNB. „Viděla jsem nákladní auta, a jak do nich nakládají všechny kytice, vlaječky a i ten základní kámen. Později jsem se doslechla, že všechno odvezli někam na skládku.“
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Pomník Americké armády v Plzni
Historie pomníku osvobození Plzně americkou armádou se datuje do doby těsně po válce. V roce 1946 proběhla výtvarná soutěž, z níž vyšel vítězně návrh akademického sochaře Oskara Kozáka. Ještě téhož roku byl položen základní kámen, který se po květnových demonstracích v roce 1948 dočkal pravděpodobně převozu na neznámou skládku. V roce 1990 byl základní kámen pomníku opět položen u příležitosti návštěvy prezidenta Václava Havla a americké velvyslankyně Shirley Temple-Blackové. Roku 1993 byla vyhlášena nová soutěž o autorství monumentu, které se zúčastnilo padesát autorů. Návrh Vladimíra Preclíka, který porota vybrala, se však nesetkal s kladnou odezvou veřejnosti. Vedení plzeňské radnice tedy uspořádalo pracovní workshop, otevřený všem zainteresovaným, kde měla být idea pomníku důkladně prodiskutována. Z diskusí nakonec vykrystalizovala forma dvou monumentálních pylonů akceptovaná i veřejností, jíž dal konkrétní podobu architekt Jan Soukup, bronzové prvky jsou dílem Františka Bálka. Vzhledem k nestandardnímu postupu při vytváření návrhu pomníku byli všichni, kdo na tomto řešení pracovali, zavázáni k tomu, aby se k autorství nehlásili. Pomník Díky, Ameriko!, odhalený v roce 1995, je tak dnes brán jako kolektivní anonymní práce.
