Vítání amerických vojáků
Osvobozování Plzně v květnu 1945 sledovaly Ida Roučková, později Milotová, a její sestra ze třetího patra domu bývalého kina Elektra, kde bydlely s rodiči. „Poprvé jsme zahlédly americké vojáky, jak se pomalu plíží naší ulicí a hledají německé ostřelovače. Němci byli zalezlí ve vikýřích okolních domů a stříleli po nich. My jsme věděly, kde se Němci ukrývají, a snažily jsme se to naznačit americkým vojákům na ulici,“ vzpomíná pamětnice. Jeden z Američanů dívky v okně zahlédl a posunkem je požádal, jestli by je nepustily do bytu. „Za chvíli už stáli za našimi dveřmi,“ pokračuje ve vyprávění Ida Milotová. „Vzali jsme je dovnitř a každý se postavil k jednomu oknu ložnice, která směřovala do ulice. My jsme se musely schovat do koupelny. Začali střílet a za chvilku bylo ticho.“ S řadou amerických vojáků se Ida spřátelila a ještě dlouho po válce si vyměňovali dopisy. V Plzni chodila s vojáky tančit, navštěvovala s nimi filmová představení a zúčastnila se slavnostní večeře k ukončení války. Američané také byli častými hosty u Roučkových. Jeden voják Idě dokonce nabídl sňatek, ale ona odmítla. Nedokázala si totiž představit, že by s ním odešla do Spojených států.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.