Pestré vrstvy
V polovině 80. let získal Ivan Landsmann roční povolení k pobytu v Nizozemsku. Několik týdnů se marně snažil nalézt nějaké krajany, přespával v parcích a v polích. Nakonec se mu podařilo sehnat adresu Jaroslava Hutky v Rotterdamu. „O Jaroslavu Hutkovi jsem nevěděl nic. Měl jsem pár peněz, asi dvanáct set dolarů, co jsem si vydělal u bráchy v Kanadě. Tak jsem si našel hotel, tam jsem přespával, a když mi peníze došly, tak nezbylo než přespávat zase po parcích, v obilí a tak dál. Furt jsem chodil zvonit k tomu Hutkovi. Trvalo to skoro dva měsíce, než jsem ho zastihl doma.“ Z Ivana Landsmanna a Jaroslava Hutky se stali celoživotní přátelé. Ve chvíli jejich prvního setkání měl za sebou Landsmann už mnoho nepříjemných zážitků a trpěl depresemi. Hutka svého přítele morálně podporoval: „On mi řekl: ,Ivane, podívej se, nejlepší lék na to je psát. Piš, piš si deník, to ti pomůže.‘ Tak jsem si začal psát deník a pak jsem ho dal Hutkovi k přečtení. On říká: ,To není deník, ale knížka. Piš dál.‘ Tak jsem začal psát Pestré vrstvy. Ptal jsem se Jarka, jestli mám psát o dolech a on na to: ,Jasně, piš.‘ Tak vznikly Pestré vrstvy.“ Hutka se Landsmannovi snažil zařídit vydání jeho prvního románu u nakladatelství Josefa Škvoreckého 68 Publishers v Kanadě. To se sice nepodařilo, ale i tak Škvorecký Landsmannovi pomohl, byť nepřímo, získat v Nizozemsku trvalý pobyt a občanství. Román Pestré vrstvy vydalo v roce 1999 nakladatelství Torst a v anketě Lidových novin se stal knihou roku. Ivan Landsmann žil v Rotterdamu dlouhou dobu na sociální podpoře, jazyk se učil složitě a pomalu.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.