Včelákov chtěli srovnat se zemí
Jarmila Doležalová, rozená Šťulíková, si nepamatuje na své rodiče ani na část dětství, které prožila s mladší sestrou ve mlýně u rybníka Ležák. Nacisté totiž ji i sestru v červnu 1942 z rodné obce odvezli a určili je k poněmčení. Dívky se jako jediné děti z ležáckého údolí dožily konce druhé světové války. Své rodiče však již nikdy neviděly. Jejich matka Marie Šťulíková byla 22. června 1942 zatčena za pomoc parašutistům ze skupiny Silver A. Otec Josef Šťulík se přihlásil téhož dne na základě výzvy gestapa na četnické stanici ve Vrbatově Kostelci. „Členové gestapa ho předtím marně hledali, schovával se ve skrýši u včelákovského hřbitova. Vzkázali mu přes naši maminku, aby se do určité doby přihlásil, jinak že celý Včelákov i okolí srovnají se zemí," vypráví Jarmila Doležalová. Ve Včelákově žili na rodinném statku jejich prarodiče. Po válce se do Včelákova vrátil kromě sester Šťulíkových pouze jejich dědeček František Pelikán. Nacistický teror přežil také strýc Václav, který byl ve svých 14 letech sice také zatčen, ale vzápětí propuštěn – údajně na přímluvu a pro nízký věk. Do konce války se pak staral o rodinné hospodářství.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Operace Silver A a odbojová skupina Čenda
Pás lesa odděloval do roku 1942 obec Včelákov od osady Ležáky. Dne 24. června 1942 byly domy v údolí vypáleny a jejich obyvatelé, kteří pomáhali parašutistům z Anglie, následně popraveni. Většina obyvatel Ležáků i okolních obcí nesouhlasila s nacistickou okupací a mnozí se zapojili do odbojové organizace založené roku 1939 ležáckým autodopravcem Čeňkem Burešem a Jaroslavem Kotábem. Shromažďovali zbraně, pomáhali rodinám zatčených, šířili ilegální tiskoviny. Připojili se k nim také ležáčtí kameník Josef Šťulík a mlynář Jindřich Švanda, kteří žili ve mlýně u rybníka Ležák. Na začátku roku 1942 začali odbojáři ze skupiny Čenda pomáhat parašutistům vyslaným z Londýna – Silver A. Tříčlenná skupina, složená z kapitána Alfréda Bartoše, rotmistra Josefa Valčíka a radiotelegrafisty Jiřího Potůčka, operovala na Pardubicku. Jiří Potůček vysílal vysílačkou Libuší depeše do Londýna. Potůčkovu vysílačku odbojáři ukrývali ve dvojitém stropě strojovny lomu Hluboká. Kvůli obavám z prozrazení měnili často místo úkrytu, nakrátko vysílačku umístili podle svědectví pana faráře i ve věži včelákovského kostela. Po 16. červnu 1942, kdy gestapo získalo informace od zrádce Karla Čurdy, začalo v kraji masivní zatýkání. Dne 20. června 1942 zatkli majitele lomu Františka Vaška. Strýc Jarmily Doležalové, rozené Šťulíkové, mlynář Jindřich Švanda byl zadržen německou policií v neděli 21. června večer. Jeho manželku dopadli následující noc. Následovala řada dalších zatýkání osob. Otec Jarmily Doležalové Josef Šťulík se schovával a přihlásil se až na základě výzvy gestapa. Dne 22. června 1942 byli zatčeni: Marie Šťulíková a její rodiče Františka a František Pelikánovi a bratr Václav žijící ve Včelákově. Václav Pelikán měl štěstí, propustili ho 22. června večer. Pomohl mu prý pan Novotný, který poukázal na to, že mu je teprve čtrnáct let. Dne 24. června 1942 obklíčili nacisté Ležáky, proběhlo shromáždění osob trvale přihlášených k pobytu. Pět dětí si vyzvedla eskorta ze včelákovské a skutečské školy. V pozdním odpoledni jednotlivá stavení postupně zapálili. Všechny ten den zatčené ležácké obyvatele převezli do pardubického Zámečku a popravili.
