Jak muselo být tatínkovi

Dne 20. dubna 1945 bylo do lesa u osady Kyjanice přivezeno devatenáct zmučených mužů. Večer tam vojáci wehrmachtu ukončili jejich životy střelou do týla. Těla pak naházeli do lesní boudy a zapálili ji. Mezi zavražděnými byli i otec a jediný bratr Svatavy Kubíkové. „Bouda byla obložená metrovým dřevem, polili to benzinem, naházeli, zapálili. Všech těch devatenáct shořelo. Jak muselo být tatínkovi, jestli ještě trochu vnímal! Jak tam má svého kluka. Jak hoří a pomoc nebyla žádná. Až po osvobození se zjistilo, že tam byli popravení. Vykopali je a dovezli. Do jedné rakve se vlezlo všech devatenáct. Takový to byly kousky masa. Pochovali je v Tršicích. Bratrovi bylo sedmnáct a tatínkovi třiačtyřicet. Ještě dneska slyším maminku, jak vždycky říkala: ,Kdyby aspoň ten chlapec mně zůstal.‘“