Museli jsme tam Vaška nechat
U obce Waldow se Milan Paumer, Ctirad a Josef Mašínovi a Václav Švéda postupující směrem k západnímu Berlínu, skryli ve strouze. Věděli, že je pronásleduje německá armáda a oddíly Volkspolizei. „Bylo už večer, a najednou slyšíme hukot aut. Byla to nákladní auta. Z nich seskakovali policajti, slyšeli jsme štěkat psy. A když seskákali z vozů, začali střílet.“ Vojáci a policisté pálili především do vzduchu a částečně do prostoru před sebou – nevěděli, kde přesně se muži skrývají. Potom palba ustala. „Najednou na mě skočil pes, očuchával mě kolem uší. Krve by se ve mně nedořezal. Čekal jsem, kdy mě kousne.“ Kolem uprchlíků se chvíli motali čtyři psi, potom odběhli zpět. A znovu začala intenzivní palba. „A najednou Radek (Ctirad) povídá: ,Vašek ji dostal.‘ Dostal to do levý ruky, střela mu prošla předloktím. Krvácel a ztrácel hodně krve.“ Skupina se dohodla, že se pokusí proběhnout obležením kolem zaparkovaných náklaďáků a při tom bude střílet. Ctirad měl pomoci Švédovi. „Přeběhli jsme a u lesíka jsme se sešli. A Radek povídá: ,Vašek už vůbec neví, kde je.‘ Tak jsme ho tam museli nechat.“ Švédovi společníci se zachovali podle dohody, kterou všichni na začátku útěku uzavřeli: pokud bude někdo vážně zraněn, nesmí zdržovat ostatní.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.