Naneštěstí ta bouchačka byla namířená na něj
V roce 1952, po zatčení Ctirada Mašína, se jeho přátelé z odbojové skupiny rozhodli získat peníze, aby jej mohli osvobodit. Zbyněk Janata navrhl přepadnout vůz s výplatami hedvikovské továrny Kovolis, kde pracoval. Muži vybrali místo vhodné pro přepadení, zatáčku u obce Žleby. „Poprvé, když jsme tam jeli, auto s penězi použilo pro cestu zpátky jinou trasu. A takhle se to nepovedlo ještě dvakrát.“ Peníze byly převáženy vždy v pátek, v den výplaty, a Paumer si proto v tento den bral opakovaně volno v zaměstnání. Kolegové se jej začali vyptávat, co o pátcích podniká, že stále potřebuje dovolenou. Nechtěl vzbuzovat podezření, a tak se do Žlebů 2. srpna 1952 vydali pouze Josef Mašín a Václav Švéda. Co se stalo, zná Milan Paumer z Josefova vyprávění. „Byla tam nějaká šarvátka, pokladník byl šéfem milice. Švéda s Pepou auto zastavili převlečený do milicionářské uniformy a řekli jim, aby vylezli z auta, že ho musí prohlídnout. Ten pokladník ale nechtěl vylézt. Začal se vyptávat, kluci ho chtěli vytáhnout, ale on vyskočil sám, oběhl auto a stál za autem u příkopu, otočil se, vytáhl bouchačku a namířil ji na Pepu. Byl asi rozhodnutej vystřelit, protože když Pepa po něm skočil, spadli do příkopu a bouchačka bouchla. Naneštěstí ta bouchačka byla namířená na něj...“ Podle Milana Paumera tedy šlo v případě smrti pokladníka Josefa Rošického o nešťastnou náhodu. Mašín a Švéda s uloupenými devíti sty tisíci naskočili do auta a odjeli až do Olomouce.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.