Svobodu vyměnil za možnost pomáhat jiným

Felix Kolmer se dostal do Terezína v tzv. Aufbaukommandu již 24. listopadu 1941. Byl tak jedním z prvních Židů vězněných v tamním ghettu. Na místě ho opakovaně kontaktoval jistý doktor Bergmann, dlouze s ním hovořil a vyptával se ho na jeho názory. Až zpětně si Felix Kolmer uvědomil, že tímto způsobem složil jakousi vstupní zkoušku a stal se členem občanského podzemního hnutí: „V té době jsem netušil, do kterého hnutí jsem se dostal, netušil jsem, že ta hnutí jsou dvě, ani jsem nevěděl, kdo je náš velitel.“ Příslušníci hnutí byli rozděleni do trojic. V nich se členové znali mezi sebou a kvůli utajení vždy jen jeden z každé trojice znal jednu osobu z další tříčlenné skupiny. Údajným hlavním cílem hnutí bylo pašování revolverů do lágru, ale tím si pamětní dodnes není jistý: „Mým úkolem bylo nalézt chodbu, která vede z Terezína ven. Věděli jsme, že pod Terezínem existuje celý systém chodeb, vybudovaný současně se stavbou pevnosti v roce 1780. Účelem tohoto komplexu bylo zajištění únikové cesty z Terezína v případě jeho obklíčení nepřátelskými vojsky. Asi po půl roce hledání jsem chodbu vedoucí ven skutečně našel. Chtěli jsme ten východ použít, kdyby nás esesmani začali střílet.“ Felix Kolmer zmizel tajnou chodbou z Terezína dokonce dvakrát, ale vždy se vrátil ještě před večerním nástupem a počítáním. „Byl jsem tehdy mladý a nepřemýšlel jsem o tom, co bych měl na svobodě udělat, a tak jsem si chodil zaplavat do Labe,“ uzavírá své vyprávění muž, který vyměnil svou svobodu za možnost pomáhat jiným.