Hostie, to byl kousek housky v cigaretovém papírku
Pro Oto Mádra byly Valdice posledním z řady kriminálů, jimiž během svého patnáctiletého věznění prošel. Specialitou všech kněžských oddělení v každé věznici bylo tajné slavení mše svaté. „Člověk seděl na židli, měl knížku před sebou. Kousek housky zabalený v cigaretovém papírku – to byla hostie. S vínem to bylo horší, ale všude se našli umělci, kteří uměli dělat víno z hroznů… Hrozny se k nám dostávaly v balíčcích od známých. Nejlépe prý víno uměl obstarat jeden z brněnských jezuitů. A všichni jsme se dostali ke skleněným lahvičkám na pilulky – takový rovný váleček a na tom špuntík.“ V lahvičkách kněží tekutinu z vína skladovali. Někdy se stávalo, že kněží byli odhaleni. Potom jim bachaři všechny věci zabavili. Podle Oty Mádra byli někteří, zejména starší, bachaři kněžím nakloněni a „uměli nevidět“, jak tomu říkal.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Oto Mádr
Oto Mádr se narodil 15. února roku 1917 v Praze. Absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Bubenči, po maturitě začal studovat pražskou bohosloveckou fakultu, kterou dokončil jako teologické učiliště (fakulta byla uzavřena) v době nacistické okupace. Svěcení bylo kvůli jeho zdraví o rok odloženo a konalo se v roce 1942. Svou kněžskou činnost nastoupil pan Mádr nejdříve jako kaplan v Zásmukách, později jako administrátor farnosti ve Stříbrné Skalici. Po válce dostal nabídku dělat asistenta na pražské teologické fakultě a jako jeden z posledních měl možnost studijní cesty do Říma, kde získal licenciát z teologie. Po návratu v roce 1949 odevzdal doktorskou práci a byl promován jako poslední na staré teologické fakultě, než byla přeložena do Litoměřic. V té době byl Mádr ovšem již vůdčí osobností obnovy katolického života u nás. Na počátku 50. let sloužil Oto Mádr při kapucínském kostele Panny Marie Andělské na Hradčanech, zájem veřejnosti o jeho kázání k němu přilákal pozornost StB. Oto Mádr se začal skrývat, útočiště mu poskytla představená kláštera Milosrdných sester sv. Karla Boromejského při nemocnici pod Petřínem. Pokusil se o útěk z Československa, při něm byl ovšem zadržen policií. V létě roku 1953 byl odsouzen v procesu, v němž figuroval jako vedoucí uměle sestavené skupiny lidí. Rozsudek zněl doživotí. Prošel věznicemi na Ruzyni, Mírově a ve Valdicích. V rámci různých amnestií mu byl trest snižován postupně na 25–20 let, nakonec byl podmínečně propuštěn v roce 1966. Ve vězení byl jedním z ideových tvůrců tzv. vězeňské univerzity. Po propuštění na svobodu Oto Mádr nedostal státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti a pracoval jako pomocná síla v nemocnici, později v archivu Muzea hlavního města Prahy. Významně se v roce 1968, v době pražského jara, angažoval při založení a fungování tzv. Díla koncilové obnovy. V době normalizace podepsal Chartu 77 a začal vydávat samizdatové Teologické texty, dnes již významnou teologickou revue. Zemřel 27. února 2011 v Praze.
