Počítal jsem i s šibenicí, proto jsem byl svobodný
Oto Mádr, kterého StB pronásledovala jako nebezpečného kněze - reakcionáře, se skrýval v pražském klášteře Milosrdných sester sv. Karla Boromejského při nemocnici pod Petřínem. V květnu 1951 se pokusil z Československa uprchnout. Cesta říčním parníkem z Děčína nevyšla, když se vracel, zatkla ho StB: „Po několika kilometrech auto zastavili, přesadili nás do svého auta, a už to bylo. Výslechy a tak. Bylo to dost tvrdé.“ Otu Mádra převezli nejprve do Valdic a pak do Prahy, na vyšetřovnu StB v Bartolomějské. „Odvezli nás do té policajtské ulice, do Bartolomějské. To byl pojem. Tam byl původně klášter, ale oni to vyčistili a celá ulice byla policajtská. Když jsem byl uvězněný, díval jsem se ven vlastně z budovy kláštera.“ Jako jeden z mála vyslýchaných kněží nezažil Oto Mádr u výslechů příliš velké fyzické násilí. Samotky, hlad a psychický teror byly tehdy samozřejmostí. „U některých aplikovali násilí, temnici, hlad a kdovíco ještě. Já jsem počítal se vším, spíš jsem se divil, že něco takového nepřichází. Spíše řvaní a vyhrožování, ale to jsem se jenom usmíval… Neměl jsem důvod se bát. Kolik křesťanských mučedníků bylo přede mnou? A ti to měli horší, ti byli fyzicky, drásavě mučeni… Já jsem byl nad věcí. Počítal jsem se vším, i s šibenicí. Potom je člověk svobodný.“ Otu Mádra téměř rok drželi na samovazbě. Odsouzen byl na doživotí, celkem si odseděl 15 let, 1 měsíc a 3 dny ve věznicích v Ruzyni, na Mírově a Valdicích.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Oto Mádr
Oto Mádr se narodil 15. února roku 1917 v Praze. Absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Bubenči, po maturitě začal studovat pražskou bohosloveckou fakultu, kterou dokončil jako teologické učiliště (fakulta byla uzavřena) v době nacistické okupace. Svěcení bylo kvůli jeho zdraví o rok odloženo a konalo se v roce 1942. Svou kněžskou činnost nastoupil Mádr nejdříve jako kaplan v Zásmukách, později jako administrátor farnosti ve Stříbrné Skalici. Po válce dostal nabídku dělat asistenta na pražské teologické fakultě a jako jeden z posledních měl možnost studijní cesty do Říma, kde získal licenciát z teologie. Po návratu v roce 1949 odevzdal doktorskou práci a byl promován jako poslední na staré teologické fakultě, než byla přeložena do Litoměřic. V té době byl Mádr ovšem již vůdčí osobností obnovy katolického života u nás. Na počátku 50. let sloužil Oto Mádr při kapucínském kostele Panny Marie Andělské na Hradčanech, zájem veřejnosti o jeho kázání k němu přilákal pozornost StB. Oto Mádr se začal skrývat, útočiště mu poskytla představená kláštera Milosrdných sester sv. Karla Boromejského při nemocnici pod Petřínem. Pokusil se o útěk z Československa, při něm byl ovšem zadržen policií. V létě roku 1953 byl odsouzen v procesu, v němž figuroval jako vedoucí uměle sestavené skupiny lidí. Rozsudek zněl doživotí. Prošel věznicemi na Ruzyni, Mírově a ve Valdicích. V rámci různých amnestií mu byl trest snižován postupně na 25-20 let, nakonec byl podmínečně propuštěn v roce 1966. Ve vězení byl jedním z ideových tvůrců tzv. vězeňské univerzity. Po propuštění na svobodu Oto Mádr nedostal státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti a pracoval jako pomocná síla v nemocnici, později v archivu Muzea hlavního města Prahy. Významně se v roce 1968, v době pražského jara, angažoval při založení a fungování tzv. Díla koncilové obnovy. V době normalizace podepsal Chartu 77 a začal vydávat samizdatové Teologické texty, dnes již významnou teologickou revue. Zemřel 27. února 2011 v Praze.
