Ještě rok jsem cítila spáleninu

Dostupné v: English | Česky

V podvečer 19. dubna 1945 zaútočila speciální protipartyzánská jednotka SS pod velením Wernera Tuttera na osadu Ploština, aby na základě udání konfidentů ztrestala její obyvatele za ukrývání partyzánů. Jak vzpomíná očitá svědkyně zásahu Božena Rašková, později Húšťová, vojáci provedli v ploštinských domech prohlídky, při nichž ničili nábytek a nádobí. Poté začali postupně domy zapalovat. Muže, které konfident Machů označil za pomahače partyzánů, vojáci svázali. Vojáci prý byli opilí, neboť při rabování objevili domácí slivovici. Zadržené osoby byly při výsleších bity, někteří se museli svléci do spodního prádla. Poté, co v jednom z domů vybuchla skrýš zbraní, nahnali vojáci muže do hořících stavení. Když se někdo pokoušel uniknout smrti v plamenech, byl zastřelen. Na Ploštině toho dne zahynulo 24 lidí, z toho jedna žena. Uhořel i bratr Boženy Raškové. Pamětnice vzpomíná, jak ho následujícího dne na spáleništi identifikovala: „Věděla jsem, v čem byl oblečený, a jak byli svázaní řetězem, tak se v podpaždí zachoval kus jeho košile. Jinak nebylo poznat vůbec nic. Tatínkova bratra jsem poznala podle kožených bot. Ještě rok jsem cítila spáleninu.“

Galerie (1)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Slovenské národní povstání a partyzánský odboj II.

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vložit komentář

Božena Húšťová, rozená Rašková

Narodila se 1. dubna 1929 na Rylisce nedaleko osady Ploština do rodiny pasekáře Františka Rašky. Stejně jako další rodiny v odlehlých osadách na Vizovických vrších poskytovali za války i Raškovi útočiště partyzánům. Do jejich domu přišli na Vánoce 1944 ruští partyzáni z brigády Jana Žižky a našli zde přístřeší, občerstvení i jinou pomoc. Do partyzánského oddílu se ale dostali dva konfidenti, kteří partyzány a obyvatele Ploštiny udali na gestapu ve Zlíně. Dne 19. dubna 1945 byla Ploština vypálena speciální jednotkou SS. Mezi zavražděnými muži byl i bratr pamětnice, jí samotné se v noci podařilo utéct k babičce do sousední vsi. Příštího dne se vrátila na spáleniště a pomáhala identifikovat mrtvé. Na nově vystavěnou Ploštinu se již nevrátila, vdala se a vychovala čtyři syny. Pracovala v továrně na bačkory ve Valašských Kloboukách a později také dělala průvodkyni v Muzeu československého protinacistického odboje na Ploštině.

Ploština

Dostupné v: English | Česky

Pasekářská osada Ploština u Vizovic byla během války pro svou odlehlost častým úkrytem pro uprchlíky a partyzány. Jejich počet se zvýšil zejména na přelomu let 1944 a 1945 po porážce Slovenského národního povstání. Téměř na konci války, 19. dubna 1945, byla obec za pomoc partyzánům vypálena speciálním protipartyzánským oddílem SS vedeným Wernerem Tutterem. Zatímco partyzáni po varování spojky včas opustili osadu a skryli se v okolních lesích, zahynulo při útoku na Ploštinu 24 civilistů. Na místě vypálené vesnice byl po válce vystavěn památník a muzeum protinacistického odboje.

Na tomto místě

Ještě rok jsem cítila spáleninu

Božena Húšťová, rozená Rašková