Osud rodiny Plichtových
Ludmila Vondráčková, roz. Plichtová, žila v Šebkovicích na Třebíčsku s rodiči a dvěma bratry, Antonínem a Stanislavem. Otec byl soukromý zemědělec, za druhé světové války působil v protinacistickém odboji. Oba bratři paní Vondráčkové se zapojili do odbojové skupiny Ladislava Malého. Známým babickým událostem předcházelo zatčení pátera Drboly a tato skupina se rozhodla potrestat viníky jeho zatčení. Během schůze místních funkcionářů, která se konala ve škole večer 2. července 1951, Malý spolu s Antonínem Mityskou vtrhli dovnitř. Bratři Plichtové hlídkovali před budovou školy. Během střelby zahynuli tři muži a jeden byl zraněn. „Noc po střelbě v Babicích (3. července 1951) jsem byla na návštěvě u přátel v obci Cidlina, kteří skrývali mého otce. Když se ráno rozednívalo, podívala jsem se z okna, v obci zastavil autobus, otevřely se vepředu i vzadu dveře a vyskákalo strašně moc milicionářů. Autobus byl z Jihlavy. Rychle přijeli, během jedné noci. Obsadili barák. Mě našli samozřejmě hned, byla jsem v pokoji. Postavili mě ke stromu, jeden mě hlídal se samopalem, druzí prohledávali barák. Tátu našli až odpoledne, byl schovaný někde v seně. Mě od Stehlíků odvezli do želetavské školy na výslech. Jenže já toho moc nevěděla. Věděla jsem jen, kam mě bratři zavedli a co mi řekli. Vůbec jsem nevěděla, že táta dělal odboj proti komunistům. Takže jsem nic nemohla prozradit. Ze Želetavy mě odvezli do vyšetřovací vazby v Jihlavě, kde jsem byla dva týdny až do 14. července 1951. Odtud jsem putovala na práci na státní statek do Ploskovic u Litoměřic.“ Jeden z bratrů Ludmily Vondráčkové, Antonín Plichta, byl zastřelen při přestřelce dne 3. července 1951 v žitném poli u Bolíkovic. Druhý bratr, Stanislav Plichta, byl tehdy těžce zraněn a zajat Státní bezpečností. V květnu 1952 byl popraven. Otec Ludmily, Antonín Plichta st., přestože se o vraždách dozvěděl až po činu a neschvaloval je, byl odsouzen za trestné činy velezrady, sabotáže a napomáhání vraždě. Perzekuováno režimem bylo celé příbuzenstvo rodiny Plichtových. Případ Babice dodnes obklopuje spousta nevyřešených otázek.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Ludmila Vondráčková a akce Babice
Ludmila Vondráčková, roz. Plichtová, se narodila 26. listopadu 1933 v Šebkovicích, okr. Třebíč. Studovala hospodyňskou, později zemědělskou školu v Jaroměřicích nad Rokytnou. Jejím otcem byl Antonín Plichta, soukromý zemědělec, který se za druhé světové války zapojil do domácího odboje, založil partyzánskou skupinu Lenka – JIH a ukrýval parašutisty z výsadku Spelter. V období třetí republiky byl politicky činný v lidové straně. Po únorovém převratu roku 1948 se otec a bratři Stanislav a Antonín zapojili do třetího odboje. Bohužel, navzdory varováním uvěřili údajnému odbojáři Ladislavu Malému a začali s ním spolupracovat. Role Ladislava Malého není zcela jasná, vystupoval jako agent CIC, který v Československu organizuje domácí odboj. Ze CIC ale utekl se zpronevěřenými penězi, projevoval se jako bájivý lhář, alkoholik a vůbec jako dosti labilní osobnost. Dne 2. července 1951 Malý spolu s Antonínem Mityskou zabil v tamní škole tři funkcionáře Místního národního výboru v Babicích. Bratři Plichtové mezitím hlídali před školou. Po činu se ukryli v žitném poli u Bolíkovic, necelé dva kilometry od Babic. Tam byli 3. července 1951 dopadeni. Při přestřelce byl zabit Antonín Pichta. Stanislav Plichta byl těžce raněn, zajat Státní bezpečností a převezen do nemocnice v Brně. Na následky zranění ochrnul. V únoru 1952 byl odsouzen k trestu smrti a v květnu 1952 popraven. Ladislav Malý měl být podle oficiální verze KSČ také zabit v žitném poli, pamětnice jej ale po několika letech potkala a poznala v Litoměřicích. Vraždy komunistických funkcionářů (případ Babice) byly vládnoucí mocí využity k rozsáhlému zásahu proti katolické církvi (Malému pomáhali někteří faráři) i proti soukromým zemědělcům na Českomoravské vrchovině. První ze soudních procesů k babickému případu se konal již 12. července 1951, k trestu smrti byl odsouzen také otec pamětnice Antonín Plichta st., který o plánech Malého nevěděl a s vraždami nesouhlasil. Poprava byla vykonána 3. srpna 1951 v Krajské soudní věznici v Jihlavě. Popraven byl také Antonín Mityska a dalších pět osob. Ludmila Plichtová byla s matkou vystěhována z Šebkovic, s dalšími ženami, jejichž muži byli uvězněni, byly odvezeny na státní statek v Ploskovicích u Litoměřic, kde musely pracovat. Veškerý majetek jim byl zabaven. V Trnovanech, kde pracovala, se Ludmila seznámila se svým budoucím manželem a po svatbě roku 1955 společně odešli do Klatov, kde pamětnice pracovala v zemědělství a později v mlékárně. Její matka Ludmila Plichtová st., která byla rodinnou tragédií velmi zasažena, žila u ní až do své smrti.
