Šestapadesát hodin na třicetistupňovém mrazu

Štěpána Vašíčka uvěznili roku 1950 za údajnou špionáž. Na Rovnosti strávil necelý rok. „Tehdy byl velitelem Paleček, vlastním jménem Albín Dvořák. Poprvé po třech letech jsem měl návštěvu, měla přijít matka s kmotrou. Než se tak stalo, mě a asi pět dalších Paleček vyvolal a řekl: ,Vy nemáte návštěvu proto, že byste si ji zasloužili, ale proto, že o ni rodiče žádali.‘

Podle toho taky ta návštěva vypadala. Mamička plakala, tak jsem jí říkal: ,Neplačte, buďte ráda, že máme možnost toto přinést z lásky k Bohu, nejenom za sebe, za své hříchy, ale za celý národ.‘ No a samozřejmě tím už jsem měl kolem sebe, myslím, osm bachařů. Matka oponovala: ,Ale oni nám říkali, že nechceš poslouchat, že by tě mohli pustit.‘ Odpověděl jsem: ,Nevěřte jim, lžou vám.‘ A použil jsem tehdy slov svatého Tomáše Mora, která ve vězení řekl své manželce: ,Ano, pustili by mě, ale musel bych souhlasit s tím, co chce král.‘

Stejně jako já bych musel souhlasit s tím, co po mně chtěli komunisté. More prý dále pravil: ,Jak dlouho bych mohl žít mezi vámi? Rok, dva roky, pět, deset či dvacet… A za těch dvacet let bych měl ztratit celou věčnost?‘ Hned po těchto slovech přerušili návštěvu. Za mnou došel Paleček a řekl mi: ,Vašíček, tak se mně zdá, že chcete viset.‘ Když jsme potom dojeli na lágr, už mě dovnitř nepustil. Musel jsem se převléct do vězeňských šatů a postavil mě do sněhu. Korekce tam nebyla. V tom sněhu jsem stál po pás zabořený ještě s dalšíma asi pěti kamarády Slováky 56 hodin. Tehdy mráz dosahoval až minus 30 stupňů. Po třech dnech jsem se s pomocí kamarádů z elektro dílny na Rovnosti dostal na krajskou prokuraturu v Karlových Varech. Sepsali jsme protokol o tom, co se děje na Rovnosti, a bachaři potom za to dostali po nose. Když mě odváželi zpátky na Rovnost, tak mi eskorťák řekl: ,Vašíček, tak bych vás nejradši vzal do lesa a vrátil se sám.‘“