Český Malín, Volyň

V polovině 19. století stál hektar zemědělské půdy na území dnešní Ukrajiny méně než koza. Půdu prodával car, který chtěl do opuštěného kraje přilákat sedláky z ciziny. O Velikonocích roku 1870 se z českých zemí, přesněji z lounského, žateckého a rakovnického okresu, vydalo na cestu přibližně dvacet rodin. Putovaly zhruba měsíc, přes Karpaty až do volyňského Rovna, kde jim místní dohazovači nabídli ke koupi pozemky polského statkáře Kazimíra Slivinského v Malíně v Ostrožském okrese – za jeden morg (necelý hektar) zaplatili Češi dvacet rublů. Václav Cibulka z Pnětluk, Ferdinand Re z Domoušic, Jan Janďourek a další sedláci se pustili do práce a tak se zrodil Český Malín, obec se vším všudy, se školou, obchody, řemeslníky, hasičským sborem. Víc než šedesát let Malínští budovali (a obnovovali) svá hospodářství, s ukrajinskými a polskými sousedy měli, jak by se dnes řeklo, korektní vztahy. Přečkali první světovou válku, kdy byli na několik let vyhnáni a jejich obec takřka zničena, přežívali i bídu sovětské a německé okupace. Pak přišlo ráno 13. července 1943. Sedláci se po dvou dnech svátků chystali na pole, když do Českého Malína vpochodovala jednotka vojáků v německých uniformách. Během několika hodin upálili, zastřelili a ubili víc než čtyři sta vesničanů, včetně žen a dětí. Zázrakem se zachránilo pár lidí, kteří brzy ráno odjeli na nákupy nebo uprchli ze skupiny, vytvořené proto, aby vrahům odvážela nakradené cennosti. V roce 2006 žilo posledních devět svědků malínského masakru – velké válečné vraždy Čechů. Záminkou německé armády k této akci bylo údajné napadení německých oddílů tzv. banderovci.