Rudolf Duda

Rudolf Duda se narodil 25. 5. 1929 v Košicích. Když mu bylo šest let, stala se jeho maminka, původně katolického vyznání, adventistkou. Rudolf Duda má dva mladší bratry – Dezidera a Emanuela. Všichni tři bratři působili jako kazatelé adventistické církve. V letech 1941–1949 vystudoval klasické gymnázium, v roce 1949 vystoupil z katolické církve a nechal se pokřtít. Po absolutoriu se rozhodl po vzoru svého bratra odjet do Prahy a studovat zde adventistický seminář. Škola biblických studií byla otevřena od roku 1946 v Praze-Krči. V roce 1950 však přišel zákaz adventistické církve a s ním i její zavření. Rudolf Duda se tedy po roce studií vrátil zpět do Košic, kde začal pracovat u Spišských železorudných dolů. Na podzim 1951, necelý rok po nástupu do dolů, přišel Dudovi povolávací rozkaz k leteckému útvaru v Levoči. Vojenská služba byla v té době pro adventisty zkouškou víry, která mnohdy ovlivnila jejich následující život. Za odmítnutí příkazu nastoupit do práce o sobotách byl Duda eskortován do Košické vojenské věznice, kde byl vsazen na samotku. Po několika týdnech byl odvezen na Špilberk, kde byl opět umístěn na samotku. Během pobytu na Špilberku byl Duda odsouzen vojenským soudem za neuposlechnutí rozkazu na tři roky nepodmíněně. Po odvolání mu byl trest snížen na jeden rok. Nedlouho po rozsudku byl převezen do Jáchymova do tábora Nikolaj a poté na Eliáš – odmítání práce v sobotu přinášelo další korekce. Propuštění z jáchymovských lágrů však pro Rudolfa Dudu neznamenalo začátek svobodného života. Nedlouho po svém propuštění se musel hlásit u PTP v Radvanicích u Ostravy, kde dva roky fáral na dolech Fučík 1 a 2. Na Silvestra roku 1953 došlo na dole k závalu, který Dudu rovněž zasáhl. Naštěstí byl včas nalezen a vyproštěn. V roce 1965 získal státní souhlas k činnosti biblický pracovník – kazatel, kterou chtěl vždy vykonávat. Dostal na starosti Moravské Slovácko, kde sloužil do května 1969, než byl přeložen jako učitel a preceptor do biblického semináře. Od roku 1970 sloužil jako kazatel adventistického sboru na pražských Vinohradech, kde i po odchodu do důchodu v roce 1989 dosud aktivně působí.

• Příběhy 20. století