Zmučili ženu, která chránila svého manžela

Dostupné v: English | Česky

Na Bílou sobotu 16. dubna 1949 asi v jednu hodinu ráno vyvlekl Helenu Šidákovou z cely vyšetřovatel StB Pešek, „jedna z nejhorších stvůr StB“, jak píše Helena ve svých vzpomínkách Přetržení roky. Přivedl jí do sklepní místnosti bez oken. Vyšetřovatel přezdívaný „Dorek“ nebo „Doktor“ seděl za stolem a vedle něj stál vazoun. „Doktor“ se jí prý mile ptal: „No tak, kde je tvůj manžel? Stejně ho dostaneme. Odpověděla jsem, že nevím, no tak mě tak trochu ztřískali,“ vypráví Helena Šidáková. Nejdřív ji tloukli do tváře, tahali za vlasy, pak ji položili na lavici a tyčemi jí roztloukli chodidla: „To je snad nejhorší bolest, která vůbec existuje. Jak jsem sebou házela, spadla jsem na zem tak blbě, že jsem si poranila páteř. Už jsem nemohla vstát,“ popisuje Šidáková, kterou vyslýchali asi hodinu. Chtěli z ní dostat, kde se ukrývá její manžel, tzv. agent-chodec Zdeněk Šidák. Helena prosila, ať jí nechají, že skutečně neví, kam utekl. Vyšetřovatelé ji nakonec odtáhli přes vězeňskou chodbu do její cely: „No, musela jsme vypadat hrozně. Na chodbě stáli další zatčení. Viděla jsem jejich zděšené tváře, když mě spatřili. Nemohla jsem se kvůli bolesti nohou a zad postavit,“ popisuje Helena zběsilost vyšetřovatele, která neznala hranic. Když skončili, měla vytrhané vlasy, otlučenou hlavu, ležela na zemi vedle stolu, ze kterého spadla, se spoutanýma rukama, na stehnech rudé podlitiny a na chodidla se nemohla postavit.

Galerie (4)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Příběh není součastí žádné trasy.

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vložit komentář

Helena Šidáková

Narodila se 6. května 1925 v Praze. Po válce nastoupila do Československého rozhlasu, kde potkala svou životní lásku - technika a studenta ČVUT Zdeňka Šidáka. Ten měl za sebou válečné totální nasazení ve Vídni, kde se údajně napojil na odbojovou skupinu. Po válce vstoupil do KSČ, prý na pokyn kolegů z odboje. Roku 1947 však založil rodinu, manželům se narodil syn Zdeněk a on KSČ opustil. Po únoru 1948 jej čekal vyhazov z rozhlasu i z fakulty. Rozhodl se pro emigraci, Helena s kojencem zatím zůstala doma. Zdeněk se počátkem roku 1949 z exilu vrátil coby agent-chodec a zorganizoval útěk celé rodiny i dalších osob. Akce však byla prozrazena a Helena s malým synkem byla dopadena a uvězněna v klatovské věznici. Brzy ji propustili, tajná policie však byla Zdeňkovi nadále na stopě. Když jej o Velikonocích roku 1949 nedopadla v úkrytu ve Starém Kníně, zatkli estébáci Helenu a surově ji mučili, manžela však neprozradila. Zdeněk byl nakonec dopaden v jiném úkrytu v Jizerských horách. Dostal doživotí, Helena dvacetiletý trest, věznění neunikli ani Zdeňkovi rodiče. Malého synka Šidákových zatím vychovávali Helenini rodiče. Helena prošla věznicemi v Novém Jičíně a Pardubicích, propuštěna byla na amnestii prezidenta A. Zápotockého pro vězněné matky v roce 1955. Manželovi zůstala věrná, čekala na něj 14 let. Zdeněk Šidák se dočkal pádu komunismu, zemřel ale již v létě roku 1990 na mozkovou příhodu.

Pankrác

Dostupné v: English | Česky

During the First Czechoslovak Republic they executed people here on the gallows. The number of the casualties cannot be even compared with the period of Nazi occupation. Between 1943 and 1945 they executed over a thousand of people, including women, by guillotine in the so-called “axe room.” After the war there were public executions of Nazi criminals and collaborators. The executions continued during the communist period and since 1954, Pankrác prison was the only place of executions in Czechoslovakia. The last death penalty was executed in February 1989. The total number of the executed was 1580.