Informace jsem vynášel jen v hlavě

Když Miroslav Kácha v roce 1942 odmaturoval, podařilo se mu s pomocí svého známého, povoláním lékaře, vyhnout službě v německé Luftschutzpolizei. Nastoupil pak do továrny Böhmisch-Mährische Maschinenfabrik AG v Libni, kde se vyráběly lokomotivy, tanky a obrněné transportéry. Z výrobních pásů firmy sjížděly i nové stíhače tanků Panzerjäger 38. Miroslav už jako gymnazista spolupracoval s odbojem a teď mu pomáhal špionáží v továrně: „O informace zevnitř byl samozřejmě zájem. Ve fabrice jsem měl řadu známých, bratr tam nastoupil už v roce 1940. Pracoval jsem na oddělení technické kontroly, a měl jsem tak možnost předávat údaje bez zvláštního rizika. Věděl jsem, co se vyrábí a kde se to vyrábí.“ Informace si nezapisoval, prostě si je zapamatoval. „Když si někdo něco zapsal, tak to byl konec. Dělali to buď hlupáci, nebo lidé bez znalosti situace. Já už jsem nějaké školení v odboji měl,“ poznamenal Miroslav Kácha. Své poznatky a postřehy předával bývalým důstojníkům, které znal z doby, kdy jako student plnil drobné úkoly pro odbojovou organizaci Obrana národa. O tom, co se s jeho informacemi dělo dál, ale tehdy spíš jen tušil. „Až později jsem se dozvěděl, že šly na Vysočinu, kde působila takzvaná Rada tří, která měla spojení s Anglií. Zaplaťpánbůh, neprasklo to. Jinak bych tu nebyl,“ uzavřel svůj příběh Miroslav Kácha.