Na Semafor si netroufli
Šedesátá léta byla pro Jiřího Suchého časem největší popularity: písničky jeho a Jiřího Šlitra si pískali lidé na ulici, divadlo Semafor mělo beznadějně vyprodáno, dařilo se mu vše. O to dramatičtější byl pád v další dekádě: zákaz vystupování v televizi i v rozhlase, natáčení filmů, vydávání desek i knih. „Doplácel jsem na některé podpisy: Dva tisíce slov, Několik vět, potom ještě byla taková akce za propuštění Václava Havla. To jsem všechno podepsal. A samozřejmě to mělo své důsledky. Nejhorší byl začátek sedmdesátých let a táhlo se to dlouho.“ V roce 1977 Suchý odmítl podepsat Antichartu a poté represe ještě zesílily. Tlak povolil až po patnácti letech. „V pětaosmdesátém pak nastala taková obleva, dokonce mě pustili režírovat do Finska. Mohl jsem natočit i dva filmy. Do té doby jsem nesměl téměř nic. Mohl jsem jen dělat divadlo, na to si netroufli, protože popularita Semaforu byla tehdy obrovská.“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.