Mám na svědomí dva německé tanky
Do SNP se Jan Mertoš zapojil ještě jako obuvnický učeň, když pobýval v učení v obci Hronsek u Banské Bystrice. „Během povstání jsme zpočátku bydleli nedaleko letiště Tri Duby,“ vypráví. „Sbírali jsme kolem Hronu parašutisty, kteří padali na stromy i do řeky. Jednou se stalo, že ,dakota‘ škrtla o střechu, když nalétávala na přistání, a byl malér. Spadla.“
Po vzniku povstalecké paradesantní brigády Jan Mertoš začátkem září 1944 vstoupil do jejích řad. Až do poloviny listopadu působil jako protitankový střelec, spolu s pomocníkem obsluhoval protitankovou pušku. „Mám na svědomí dva německé tanky,“ vzpomíná. „V říjnu 1944 jsem je sundal u Podbrezové. Prvnímu jsem přesekl pás. Ten druhý jel za ním, otočil se a ukázal mi zadek, kde měl nádrž, tak jsem mu to akorát bouchnul do tý nádrže a byl vyřízenej.“
Přes silnou ofenzívu Němci u Podbrezové postupovali nezadržitelně vpřed a povstalci se museli stáhnout. Překročili Hron na jeho levý břeh a ustoupili do lesů. Tam vydrželi až do listopadu 1944. „Pak jsme se stáhli do vnitrozemí. Já jsem se vrátil do Hájnik k mistrovi, u kterého jsem se vyučil. Když přišli Němci, řekl jim, že mi je šestnáct, protože jsem vypadal mladě,“ vzpomíná Jan Mertoš.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.
