Partyzánská skrýš ve stodole

Pro většinu Čechů a Slováků zosobňuje Slovenské národní povstání partyzán se samopalem ukrytý v horách. Někdy se však zapomíná na obyvatele podhorských vesnic, kteří stáli v pozadí, ale bez nichž by partyzáni a povstalci nepřežili. Schovávali odbojáře ve svých domovech, pomáhali jim, obstarávali falešné doklady, zásobovali je potravinami, léčili je a ošetřovali. Patřila mezi ně i rodina Kordíkova z obce Jasenie. 

Když v srpnu 1944 vypuklo v Banské Bystrici povstání, jejich ves se ocitla v centru bojů. Povstání bylo ale po několika měsících potlačeno a obyvatelé obce Jasenie se ze strachu z pomsty Němců rozhodli pro úkryt v horách. Po dvou dnech za nimi ale přišel čeledín se vzkazem od Němců, že se všichni musí do tří dnů vrátit do vesnice. Kdo přijde později, bude zastřelen. 

Po jejich návratu byli v každé domácnosti v Jasenie ubytováni němečtí vojáci, u Kordíků dokonce důstojníci. Bylo vyhlášeno stanné právo a Němci konfiskovali seno pro své koně, zimní prádlo, dobytek, slepice, prasata, ovce. V této napjaté atmosféře dostal v polovině listopadu 1944 Elígius Kordík lístek od svého vzdáleného příbuzného, lékaře Pavla Svoreně, který jej prosil o pomoc. Svoreň působil jako vedoucí lékař 2. paradesantní brigády, která vznikla v Sovětském svazu a přijela na pomoc SNP. Po potlačení povstání se s dvěma zdravotníky brigády a dalšími devíti civilními osobami skryl v horské lovecké chatě. Došlo jim jídlo, hladověli, pili jen čaj z borůvčí a jehličí. Kordíkův syn s tovaryšem chatu našli a po dva týdny zásobovali uprchlíky potravinami. V hlubokém sněhu vynášeli do hor jídlo v batozích. Poté se s utečenci domluvili, že situace je neudržitelná a musí se přestěhovat do vesnice nebo k partyzánům. Lékař Svoreň a dva vojáci – zdravotníci, Ján Holič a Ondrej Slanina, se přesunuli do úkrytu ke Kordíkům. Tam se ukrývali dva měsíce. Riziko odhalení bylo ale příliš vysoké, proto se Holič se Slaninou přesunuli do úkrytu v kostele a odtud do hor k partyzánům.