Masakr v Kľakovské dolině

V polovině ledna 1945 německé zpravodajské služby, kterým pomáhali slovenští informátoři, získaly zprávy, že obyvatelé obcí Kľak a Ostrý Grúň zásobují potravinami partyzánské jednotky působící v okolním pohoří Vtáčnik. Na základě těchto informací naplánoval štáb jednotky Edelweiss přepadení vesnic a spolu s příslušníky Pohotovostních oddílů Hlinkových gard na ně zaútočily. 

V neděli 21. ledna brzy ráno se nacisté na nákladních autech a obrněných transportérech přesunuli na shromaždiště za vesnicí Hrabičov, odkud postupovali k sousednímu Ostrému Grúni. Část jednotky Edelweiss spolu s oddíly Heimatschutzu nejprve od lesů obklíčila vesnici, aby z ní nikdo nemohl uniknout, zbytek jednotky následně postupoval přímo do vsi. Němci začali v Ostrém Grúni přepadávat jeden dům po druhém a vyhánět z nich civilní obyvatelstvo, které shromažďovali na dvoře místního obyvatele Izidora Debnára. Ten patřil spolu se svou rodinou k prvním obětem masakru. U Debnára v domě, v pokoji, v kuchyni a na dvoře nacisté povraždili celkem 64 nevinných civilistů, včetně 26 žen a 12 dětí, přičemž nejmladšímu bylo teprve 14 měsíců. Masakr přežilo jen devět obyvatel obce. Němečtí vojáci dům s oběťmi podpálili a přesunuli se k dolní části obce Kľak. 

V horním Kľaku němečtí vojáci našli v jedné chalupě ukrytého zraněného partyzána. Před zraky obyvatel vesnice ho umučili - postupně mu uřezali chodidla, uši, nos, jazyk a nakonec ho hodili do jednoho z hořících domů.

Na veřejnou popravu čekal i místní farář Rudolf Klucha s rodinou. Vyžádal si od velitele útoku chvilku na poslední požehnání. To ale přerušil příjezd motospojky, která přijela s telegramem. Po jeho převzetí němečtí vojáci upustili od dalšího vraždění, zapálili zbývající chalupy a obyvatele násilně evakuovali. 

Shořelo 132 domů a hospodářských budov, 84 lidí bylo zavražděno. Němečtí vojáci vystříleli 16 rodin. Mezi zavražděnými bylo 16 žen, 18 mužů starších 50 let, 5 mužů starších 60 let a 36 dětí. Nejmladšími oběťmi byly dvě tří- a pětiměsíční nemluvňata.

Velitel stodvacetičlenného slovenského oddílu Edelweiss Ladislav Nižňanský uprchl do zahraničí a v roce 1962 byl Krajským soudem v Banské Bystrici v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. V tomto procesu bylo souzeno i 13 dalších členů slovenské části oddílu Edelweiss, ti dostali trest odnětí svobody v trvání od pěti do patnácti let. 

Později se zjistilo, že Nižňanský žije v Německu, a slovenské úřady začaly vyvíjet snahu o jeho vydání. Přestože byl 16. ledna 2004 německými úřady zadržen, mnichovský Zemský soud ho 19. prosince 2005 zprostil viny s tím, že jeho aktivní účast na masakrech již nelze dokázat. Nižňanský zemřel nepotrestán 23. prosince 2011.