Hlavu jsem měl plnou střepin

Když v srpnu 1944 vypuklo Slovenské národní povstání, sloužil Leo Eliáš u pracovního oddílu poblíž Bánské Bystrice. Vzpomíná, jaké tehdy mezi vojáky a lidmi zavládlo nadšení. Zpívalo se, deklamovala národní báseň Mor ho od Samo Chalupky. Spolu s ostatními z jednotky odjel do Zvolena, kde dostali uniformy a pušky, a stal se vojákem 1. československé armády na Slovensku. Zacházet se zbraní, střílet a další vojenské dovednosti se učil „za pochodu“. Přidělili jej ke strážní službě u vodárny v Banské Štiavnici, kde se dostal do svého prvního bojového nasazení v kótě nad obcí Sandrik: „Němci byli šikovnější. Přiblížili se, ani jsme nevěděli jak. Bylo vidět, že už toho mají také dost a nechtěli nás zabít,“ vypráví. „Hodili nám tam plechový granát. Dostal jsem spoustu střepin do hlavy, helmy jsme my povstalci neměli. Odevšad tekla krev.“ 

Lea odvezla sanitka do hlavní vojenské nemocnice v Banské Bystrici. Odtud se dostal spolu s dalšími 12 chlapci do Sliače a odtud odletěli vojenským letadlem do Lvova. Leo Eliáš se tu po uzdravení přihlásil do 1. československého národního sboru a znovu se zapojil do osvobozování Slovenska.