Držel jsem v ruce popel Milady Horákové
Během druhé světové války František Suchý pomáhal svému otci, řediteli strašnického krematoria, zapisovat jména popravených. Podobné ilegální činnosti se pak museli věnovat i po komunistickém převratu v roce 1948. "Ti lidé nepřicházeli k nám v bednách, nýbrž v regulérních rakvích, přicházeli s normálním lékařským popisem, s úmrtním listem, všechno bylo tam napsáno, smrt oběšením, všechno probíhalo regulérně," vypráví František Suchý. "Ale nesměli mít pohřeb. Nesměli příbuzní vědět, co se s nimi stalo. Urny jim nesměly být vydány, ale měly být uloženy ve společném pohřebišti bez označení.“ A tak František Suchý se svým otcem opět schovávali popel některých popravených lidí, aby ho tajně předali pozůstalým. "Držel sjem takto v rukách i urnu Milady Horákové," vzpomíná František Suchý.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.