Marta přijede třináctého

Na vzájemné setkání na Sněžce a Borůvkové hoře navázali českolovenští a polští oponenti komunistického režimu výměnou samizdatových tiskovin, knih a později předáváním technických součástek do rozmnožovacích strojů. Protože šlo ale za komunistického režimu o protistátní činnost, museli všechno přes hranice tajně pašovat. Předávky probíhaly tak, že se kurýři z obou stran setkali u smluveného hraničního kamene. „Dávali jsme těmhle kamenům ženská jména, jako Káťa, Marta a tak dále,“ vyprávěl Mirosław Jasiński pro časopis Paměť a dějiny. „Protože jsme se scházeli vždycky ve stejnou hodinu, nebylo těžké setkání domluvit. Stačilo zavolat několik dní předem a říct 'Marta přijede třináctého' a Češi přesně věděli, kdy dorazí k hraničnímu kameni Marta náš kurýr. Dbali jsme taky na to, aby polští a čeští kurýři měli stejné modré batohy, jmenovaly se Himálaj.“ 

Za českou stranu v Krkonoších tyto předávky na konci 80. let řídil hlavně Alexandr Vondra, kterého doprovázeli spisovatel Jáchym Topol nebo fotograf Ludvík Hradilek. Ten většinou jistil výpravu jako řidič a také informátor, který v případě zatčení okamžitě předal zprávu do zahraničních médií. K jednomu takovému zatčení došlo při předání zásilky, kterou nesl Jáchym Topol a Ivan Lamper. Dne 12. června 1988 v poledne je zatkli polští pohraničníci. Pod hlavněmi samopalů je odvezli do vězení, kde oba disidenti odmítli vypovídat. Bizarní zážitek si vybavuje Jáchym Topol: „Ve výslechový místnosti běžela polská barevná televize. A já jsem byl šokovanej, protože úplně západní. Tam jela jedna reklama za druhou. Reklama na nějaký mlíka a na kola. A pak najednou v tý televizi běžela nějaká stávka, kde mluvil Wałęsa. Byl jsem úplně nadšenej, protože jsem v tý vyšetřovací místnosti v tý televizi viděl něco, co v Čechách nebylo v tu dobu možný.“