Do hor v kavárenském

„Asi budu trochu za blbečka, ale bylo to takhle…“ vypráví Jáchym Topol o své první kurýrní výpravě pro Polsko-československou solidaritu. Alexandr Vondra, který předávku organizoval, si s ním dal sraz na Malostranském náměstí v Praze. Zatímco Jáchym Topol ale čekal, že se teprve na cestě domluví, Vondra ho postavil před hotovou věc - okamžitě vyrážejí. „Takže jsem šel do hor s batohem ve svém kavárenském oblečení, což bylo manšetrové sako, manšetrové kalhoty a nějaká bunda a sandály,“ vysvětluje Jáchym Topol. Za hlavní tehdy - kromě zmíněné „jacklondonovštiny“ - pokládal předat Polákům vydání Revolver Revue, ukázat jim, že v Československu taky existuje odboj.

Z podobých zkušenostech a prožitcích vypovídá i Mirosław Jasiński: „Mezi mladými jsme získali romantickou pověst, která vyplývala z chození po horách, pašování, her na schovávanou s českou policií a dalších věcí. To je magnet pro mnoho mladých lidí. Náš problám ale byl, jak převést tenhle entusiasmus ve spolehlivě utajenou práci, protože riziko spíše nesli naši přátelé v Československu.“ I proto také platilo jedno domluvené pravidlo - většinou zelenou hranici překračovali polští disidenti, ne čeští nebo slovenští. Polákům totiž při zadržení hrozilo menší riziko.