Kořalka s lidskou tváří

Dostupné v: English | Česky

Václav Havel vytáhl z batohu láhev Staré myslivecké s růžolícím obličejem hajného na etiketě a podal ji Jacku Kuroňovi, spouzakladateli Výboru na obranu dělníků a později poradci Lecha Wałęsy. „Socialismus s lidskou tváří se v Československu vytvořit nepodařilo, ale kořalka s lidskou tváří v této zemi existuje,“ zasmál se Havel. Počasí se povedlo - bylo slunečno, 29. července 1978. Vyjma obou jmenovaných se na prvním ilegálním setkání československého a polského disentu sešli Marta Kubišová, Jiří Bednář, Tomáš Petřivý, Adam Michnik, Jan Lityński a Antoni Macierewicz, který přišel na místo schůzky jako poslední, protože čekal na vytištění nového čísla samizdatového časopisu Głos, který chtěl ostatním ukázat.

Setkání připomínalo spíš turistický piknik, než konspirativní schůzku oponentů komunistických režimů, jak svědčí vyprávění Jacka Kuroně: „Nebudu skrývat, že toto setkání na nás všechny udělalo obrovský dojem. Tam i tady všude tajná i zjevná policie, konfidenti, a my sedíme sami u stolu, na kterém je rum, salám, sýr, chléb – všechno z bezedného batohu Václava Havla, nad námi šumí jedle a sbratřeni diskutujeme, jak svrhnout společného tyrana.“

Výjimečnost setkání podtrhoval příslušník polské pohraniční stráže, který se poblíž „turistů“ debatujících u dřevěného stolu několikrát objevil. V diskusi se podle vzpomínek Jacka Kuroně zřetelně ukázalo, že polský disent je ve srovnání s československou opozicí na úplně jiné úrovni. V Polsku už hnutí založené původně na neformálních či přátelských svazcích nevyhovovalo: „Začali jsme potřebovat formality, struktury a výbory, a oni ještě ne. Velký dojem na ně udělal Głos a naše povídání o technice. V souvislosti s tím jsme se domluvili na spolupráci v polygrafii, Havel nám dal text do Krytyky a naplánovali jsme společný seminář.“

Oponenti komunistického režimu u velkého dřevěného stolu pod Obří boudou nakonec sepsali společné prohlášení, později vydané v domácím samizdatu a poslané médiím do ciziny. Kromě jiného v něm stálo: „Ve dnech 10. výročí roku 1968, sbratření snahou prosazovat pravdu, lidská a občanská práva, demokracii, sociální spravedlnost spravedlivost a národní nezávislost, vyhlašujeme svou společnou vůli zachovat věrnost těmto ideálům a jednat v jejich duchu.“

Galerie (3)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Drahý příteli / Drogi przyjacielu

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vložit komentář

Adam Michnik

Historik a spisovatel (*1946). V roce 1965 byl z politických důvodů podmíněně vyloučen ze studia historie na Varšavské univerzitě. V roce 1968 se zúčastnil březnových demonstracích polských studentů a byl zato odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky. V následujícím roce byl na amnestii propuštěn. V letech 1976 až 77 žil v Paříži, ale pak s vrátil do vlasti a zapojil se do opozičního hnutí proti komunistickému režimu.

Byl spoluzakladatelem Výboru na ochranu dělníků (KOR – Komitet Obrony Robotników) a následně výraznou osobností nezávislého odborového hnutí Solidarita. Až do roku 1989 se podílel na vydávání samizdatových periodik Zapis, Krytyka a Biuletyn Informacyjny. Poté, co Wojciech Jaruzelski vyhlásil v prosinci 1981 v Polsku výjimečný stav, byl zatčen a internován (na svobodu byl propuštěn po třech letech). Za organizování stávky v gdaňkých loděnicích byl však v letech 1985 - 86 znovu uvězněn. Celkem strávil ve vězení šest let.

Od roku 1988 působil jako poradce Lecha Walesy a v roce 1989 se s ním podílel na jednáních u kulatého stolu s představiteli komunistické moci. V prvních postkomunistických svobodných volbách v Polsku byl pak zvolen poslancem a tento mandát vykonával dva roky. Je autorem mnoha knih, své články publikuje nejen doma, ale také v mnoha zahraničních časopisech.

Za svou činnost obdržel Adam Michnik celou řadu významných ocenění. Např. roku 2003 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy a roku 2010 získal nejvyšší polské státní vyznamemání Řád Bílé Orlice.