Jacek Kuroń

Politik, historik (1943 - 2004). Člen Polského svazu mládeže, Polské sjednocené dělnické strany (PSDS) a polského pionýra. V roce 1965 byl odsouzen na tři roky vězení za šíření „Otevřeného dopisu členům základních stranických jednotek PSDS a členům univerzitního SSM při Varšavské univerzitě“. V roce 1967 ho podmíněně propustili. Do vězení se dostal ještě několikrát. Dne 23. září 1976 se stal jedním ze zakladatelů Výboru na obranu dělníků. Dne 6. srpna 1978 se zúčastnil se setkání s předními signatáři československé Charty 77 v Krkonoších na polsko-československé hranici. V září 1979 se zapojil do hladovky, jejímž cílem bylo vyjádření solidarity se zatčenými československými chartisty. V létě 1980 koordinoval informační síť o stávkách odborových svazů Solidarita. Dne 18. srpna téhož roku byl zatčen a o deset dní později uvězněn. Propustili ho 1. září 1980 na základě Srpnové dohody. Od září 1980 působil jako poradce Mezipodnikového stávkového výboru Solidarita. Po zavedení výjimečného stavu byl internován a později uvězněn za pokus o svržení státního zřízení Polské lidové republiky. V červenci 1984 byl amnestován. Dne 6. července 1987 se stal signatářem prohlášení Kruhu přátel Polsko-československé solidarity.          

Dne 18. prosince 1988 spoluzakládal s Lechem Wałęsou Občanský výbor při Nezávislém samosprávném odborovém svazu Solidarita. V roce 1989 se účastnil plenárního zasedání „kulatého stolu“, symbolu svržení komunismu v Polsku, a jednal v sekci pro politické reformy. Po roce 1989 se dvakrát stal ministrem práce a sociální politiky, v letech 1989–2001 byl poslancem. Obdržel řád Bílého orla v hodnosti rytíř.