První nesetkání

Dostupné v: English | Česky

První setkání mezi hlavními členy českého a polského disentu domlouvali ve Varšavě Tomáš Petřivý a Jacek Kuroň. Prý si okamžitě porozuměli: „Slovenský jazyk je podobný polskému, a pokud jsem něčemu nerozuměl, ukázalo se, že Tomáš zná to slovo polsky,“ vypráví Jacek Kuroň. „Navrhl, abychom v Krkonoších zorganizovali setkání disidentů z obou stran hranice. Zdálo se mi to být naprostým bláznovstvím a... dohodli jsme se. Domluvil jsem se s Adasiem [Michnikem], Jankem [Lityńským] a Antkem [Macierewiczem]. Rozhodli jsme se nediskutovat o této věci s ostatními členy KOR [Výboru na obranu dělníků]. Naše schůzky byly odposlouchávány a informace jsme si psali tajně na kartičky. Báli jsme se, že se starší pánové začnou ptát a že se utajení, v tomto posledním případě zásadní, nepodaří dodržet. Domluvili jsme se na Sněžce.“

Schůzka se podle dohody měla uskutečnit v sobotu 8. července 1978. Jak vzpomínají organizátoři pozdějších schůzek, na setkání disidentů se vyráželo vždy několika auty. Každé jelo po vlastní ose a jednotlivé posádky se na cílové místo vydávaly každá jinou cestou. Jedním z počátečních míst byla i Velká a Malá Úpa. Na první takové setkání - do kiosku tehdejší u Obří Boudy - přišel Tomáš Petřivý spolu s deseti signatáři Charty 77, mezi nimiž byli Václav Havel, Petr Uhl, Anna Šabatová, Jiří Dienstbier a Ladislav Hejdánek. Poláci se však na místo setkání nedostavili. Přes uzavřenou domluvu nakonec nečekali, že by se někdo z druhé strany skutečně dostavil. První výlet do Krkonoš na setkání představitelů československého a polského disentu proto nakonec skončil večírkem na chalupě Václava Havla na Hrádečku.

Galerie (1)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Drahý příteli / Drogi przyjacielu

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vložit komentář

Jacek Kuroń

Politik, historik (1943 - 2004). Člen Polského svazu mládeže, Polské sjednocené dělnické strany (PSDS) a polského pionýra. V roce 1965 byl odsouzen na tři roky vězení za šíření „Otevřeného dopisu členům základních stranických jednotek PSDS a členům univerzitního SSM při Varšavské univerzitě“. V roce 1967 ho podmíněně propustili. Do vězení se dostal ještě několikrát. Dne 23. září 1976 se stal jedním ze zakladatelů Výboru na obranu dělníků. Dne 6. srpna 1978 se zúčastnil se setkání s předními signatáři československé Charty 77 v Krkonoších na polsko-československé hranici. V září 1979 se zapojil do hladovky, jejímž cílem bylo vyjádření solidarity se zatčenými československými chartisty. V létě 1980 koordinoval informační síť o stávkách odborových svazů Solidarita. Dne 18. srpna téhož roku byl zatčen a o deset dní později uvězněn. Propustili ho 1. září 1980 na základě Srpnové dohody. Od září 1980 působil jako poradce Mezipodnikového stávkového výboru Solidarita. Po zavedení výjimečného stavu byl internován a později uvězněn za pokus o svržení státního zřízení Polské lidové republiky. V červenci 1984 byl amnestován. Dne 6. července 1987 se stal signatářem prohlášení Kruhu přátel Polsko-československé solidarity.

Dne 18. prosince 1988 spoluzakládal s Lechem Wałęsou Občanský výbor při Nezávislém samosprávném odborovém svazu Solidarita. V roce 1989 se účastnil plenárního zasedání „kulatého stolu“, symbolu svržení komunismu v Polsku, a jednal v sekci pro politické reformy. Po roce 1989 se dvakrát stal ministrem práce a sociální politiky, v letech 1989–2001 byl poslancem. Obdržel řád Bílého orla v hodnosti rytíř.