Akce Patronát

Poslední dva roky osmdesátých let vzájemné kontakty českého a polského disentu narůstaly. Referoval o nich zejména společný časopis Biuletyn Informacyjny Solidarności Polsko–Czechoslowackiej, jehož

první číslo vyšlo v říjnu 1987. Časopis připravovali zejména aktivisté z Vratislavi a Varšavy. Vedle zpráv o společných akcích přinášeli informace o

samizdatových periodikách v Československu, kampaních na podporu politických vězňů, kulturní eseje a rozhovory s představiteli československé opozice. Mezi hlavní formy spolupráce patřily také akce na podporu politických vězňů. Z iniciativy Mirosława Jasińského vznikla například „Akce Patronát“, jejíž taktika připomínala postup Amnesty International. Účastníci akce si vybrali konkrétního politického vězně v sousední zemi a snažili se o jeho propuštění zasíláním velkého množství dopisů příslušným vládním orgánům. Na případy upozorňovali i veřejnost pořádáním veřejných shromáždění a řetězových hladovek. Rozsah vzájemných kontaktů dokládá také to, že v posledních dvou letech bylo několik opozičních aktivistů zadrženo policií v sousední zemi, kam přicestovali legálně jako „turisté“.

Z Poláků byl v roce 1989 v Československu například opakovaně zadržen na

jeden z mluvčích Polsko–československé solidarity Mirosław Jasiński: „Vysadili mě z vlaku, přijela si pro mě nějaká skupina StB z Prahy a odvezli mě do vazby,“ vypráví. „Bylo to v červnu 1989, tedy po prvním kole voleb v Polsku a před druhým kolem, kdy Senát byl obsazen devadesáti devíti lidmi ze Solidarity ku jednomu nezávislému. Vyhrožovali mi, že mohu být souzen za podvracení republiky, a já na to, no dobře, ale kolik to stojí a oni, že od pěti let až po trest smrti, cha cha. Vypadalo to na dva na tři měsíce, což taky nebylo zrovna nejlepší sedět v českém vězení zrovna v době, kdy se v Polsku všechno mění. Nakonec mě vyhostili.“