Do výstupního tábora ve vycházkové obuvi
Jakým způsobem se čeští disidenti dostávali na místa horských schůzek se svými polskými kolegy, vyprávěl v samizdatovém článku jeden z účastníků Rudolf Battěk. „Do základního tábora se musel každý dostat sám, pouze časovou instrukci bylo nutno dodržet. Auta nás pak přesunula do ‚výstupního tábora‘, odkud nás čekalo asi tříkilometrové stoupání, které by mohlo být vcelku snadnou záležitostí, nebýt vytrvalého lijáku, jenž před začátkem naší pěší túry značně rozbředl půdu a obyčejné vycházkové polobotky některých přátel se ukázaly jako krajně nevhodné rekvizity i na cestu nulté obtížnosti výstupu.“
Jediný dramatický moment tohoto příběhu nastal, když se vrátil jeden mladý člen k vrcholu postupující skupinky a sdělil, že nahoře polský pohraničník nekompromisně varoval vracející se houbaře a sebemenší překročení hraničních kamenů označil za důvod k zadržení a odsouzení k půlročnímu vězení. „Ještě štěstí, že jediná žena mezi námi, Anna Šabatová, zachovala klid a řekla, že se o situaci přesvědčí osobně a rozhodně stoupala s Andrejem Krobem k cíli,“ vzpomíná Rudolf Battěk. „Tam jí nezbývalo, než přijmout hold polských přátel a sdělit, že Češi dosáhnou vrcholu v nejbližších okamžicích.“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.