Javorník, nádraží

Místní nádraží často sloužilo jako výchozí bod, ze kterého se disidenti vydávali na polskou hranici. Moderní historie města je plná národnostních romíšek.

I když se zdejší obyvatelstvo za první republiky politicky orientovalo na německou křesťanskosociální stranu, nakonec při nástupu fašismu v Evropě i zde došlo k silnému posunu a vítězství přívrženců K.Henleina. Javorník se tehdy stal svědkem těžkých provokací německých ozbrojených jednotek Freikorps, které vyvrcholily ve Vidnavě, kde byli zastřeleni dva členové místní finanční stráže. Nakonec trochu klidu přinesla až mobilizace a vstup československých jednotek do pohraničí. Pak byl však javornický výběžek obsazen příznivci Hitlera ještě před mnichovskou dohodou v roce 1938, takže se vlastně jako jeden z prvních dostal do pozdější župy Sudety. Došlo k hospodářské krizi kraje, postupně se všechna výroba přeměňovala pro potřeby armády. Při obratu fronty a postupu sovětských vojsk v Evropě se zde začaly kopat obranné linie, které jsou patrné do dnešních dnů, a nakonec se ve městě objevily i jednotky Wehrmachtu. Blízkost fronty pocítili obyvatelé při bombardování Javorníku leteckými svazy ruských letadel, která tehdy letěla směrem na Polsko. Javorník se dočkal osvobození 8. května 1945, kdy Rudá armáda vstoupila do města.

Podstatné změny k lepšímu se bohužel Javorník nedočkal ani po roce 1945, kdy začala doba msty. Stavěly se tábory pro německé obyvatelstvo, které bylo určeno k deportaci, docházelo k těžkým zločinům jako bylo znásilňování a vraždy. Po odsunu německého obyvatelstva se sem sice nastěhovalo dost českých rodin, ale většina dosavadních hospodářských a společenských svazků byla zpřetrhána, majetek vratislavského arcibiskupství zkonfiskován. Znatelné oživení přichází až v posledních letech díky soukromému podnikání rozvoji a turistického ruchu.