Pane inženýre, už to hoří!
Od 17. dubna 1942, kdy Gabčík s Kubišem a dalšími parašutisty přijeli kvůli akci Canonbury do Plzně, bydlel první z nich až do 26. dubna u ovdovělé švadleny Aloisie Hrdličkové. Ta se zapojila do odboje prostřednictvím Karolíny Králové a jejího muže Františka Krále, kteří před válkou žili ve stejném domě, dokonce na stejném poschodí. Svého dvacetiletého syna Jiřího tehdy poslala bydlet k dalším sousedům – Smolovým – aby se s výsadkáři nepotkal a nevystavila ho tak nebezpečí. Jak ale vzpomíná Richard Smola, to se nepodařilo: „Při jednom náletu jsme se sešli ve sklepě v krytu a Jirka povídal mému otci: ‚Pane inženýre, pane inženýre, už to hoří!’ Čímž myslel ty signální ohně u Škodovky, kterou měli Spojenci bombardovat. No mladej, naivní kluk.“
Gestapo zatklo Aloisii Hrdličkovou a jejího syna Jiřího mezi prvními pomocníky parašutistů, už 17. června 1942. Po krátkém věznění byli posláni do Terezína a 22. ř.jna 1942 je čekal odsun do Mauthausenu, kde byli oba zastřeleni.
Hodnocení
Hodnotilo 1 lidí
Trasy
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.