Řezali mě přes nohy pendrekem

Když už jsem v davu skoro nemohla dýchat, uvědomila jsem si, že nějakým šíleným záměrem může být, abychom se na Národní navzájem ušlapali a že tady můžu zemřít,“ vzpomíná Klára Pospíšilová na zlomový okamžik demonstrace na Národní třídě 17. listopadu 1989. V tu chvíli jsem se rozhodla, že půjde proti kordonu příslušníků SNB. Říkala si, že ji sice můžou zmlátit, ale snad ji nezabijí. Jeden mladý policista jí skutečně uvolňuje cestu a nechává ji projít, aniž by ji praštil. Ten, který stojí za ním, se už ale na Kláru Pospíšilovou vrhne a mlátí ji pendrekem. Po skončení nakládačky má Klára nalomená dvě žebra. Dostane se do prostoru nikoho, kde k ní přibíhají dva muži v civilu v šedivých šusťákových kabátech. Natlačí ji na zeď, každý v ruce pendrek, a znovu ji začnou mlátit, tentokrát přes nohy. „V tu chvíli přišel jejich nadřízený v uniformě a ptal se: 'Co tady děláte?' Já už brečela bolestí a strachem, a tak jsem mu řekla, že vůbec nevím, co tady dělám,“ vypráví Klra Pospíšilová. „A on mi odpověděl: 'Tak se seberte a běžte odsud pryč.’ Běžela jsem za roh, kde stála opuštěná tramvaj 17 a v ní seděli lidé a nevěděli, co se pár metrů od nich děje za zvěrstvo.“