„Halt! Wer da?“

V noci na 24. duben 1948 panuje hluboká tma. Uprchlíci se svým průvodcem se od sebe nesmí vzdálit více než 10 kroků, aby se neztratili. Převaděč Stanislav Liška zastaví u závory a pronáší směrem k ostatním: „Jsme na místě, za závorou jsou již Bavory. Přeji hodně síly, zdraví a hodně štěstí.“

Žena továrníka Jana Prošvice a jeho dcera mu podávají ruku a děkují, zatímco Prošvic vytáhne pistoli a jakoby na Lišku mířil. „Stáli jsme takřka těsně proti sobě, ale já přece jen poznal, že drží v ruce nějakou zbraň. Nikdy jsem nebyl tak strašlivě překvapen jako v tomto okamžiku. Myslel jsem, že mě chce snad zastřelit. Viděl jsem svoji ženu a tři děti. Bože nedopusť tomu, vždyť jsem nevinen. Viníci sedí ve Kdyni a čekají. Myslím, že v takovémto okamžiku mnoho nápadů člověku prolétne hlavou.“

Prošvic ale namísto toho vysvětluje, že mají s mužem, který mu Lišku doporučil, smluveno, že pokud převod dobře dopadne, přiveze pistoli zpět jako znamení. Jan Prošvic ovšem nemohl tušit, že tím kontaktem je tajný agent StB. Za dvě minuty tak Stanislav Liška uslyšel výkřik: „Halt – wer da?“ Stůj, kdo tam? „Slyším jakýsi hovor, což znamenalo, že němečtí finančníci z mojí stanice rodinu Prošvicovu zadrželi,“ dodává ve svých pamětech.

Citace a fotografie Stanislava Lišky pocházejí z knihy Václavy Jandečkové Kámen: Svědectví hlavního aktéra akce „Falešné hranice u Všerub na Domažlicku“, Nakladatelství Českého lesa. Domažlice 2013.