Smutné májové oslavy

Dostupné v: English | Česky

Byl 1. Máj. Ulicemi Všerub projížděly alegorické vozy odvážející lidi do Kdyně k oslavám. Veliteli stanice SNB Stanislavu Liškovi, ale lehko nebylo. Ještě než přišel to ráno na stanici, dozvěděl se, že rodina odborového rady ministerstva vnitra Oldřicha Maláče, kterou v noci musel odvést na fingovanou hranici, chtěla utéci z falešné německé celnice. Čtyři mladí příslušníci finanční stráže jim ale ze samopalu začali střílet přímo před nohami.

„Na dvorku stanice vidím státi ‘sprosťáka’ [Amona Tomašoffa], držícího lahev koňaku, z poloviny již vypitou, a když mě uviděl, volal: ‘Ať žije 1. Máj’, přitiskl lahev k ústům, které si potřeboval vypláchnouti a zdlouha se napil,“ vypráví ve svých pamětech Stanislav Liška. „Nechoďte na stanici, Maláčovi jsou tam a my je za chvilku odvezeme do Prahy, povídá ‘námořník’. Ptám se ho, jak to dopadlo. Povídá – dobře, – ale ten chlap je mazaný, ale přece mluvil a bude ještě mluvit, se těšil již ‘opilec’. Kdy odjíždíte, ptám se ho. Povídá, že za chvilku neb to samé máme dnes v Karlových Varech, – vyprázdnil obsah lahve a mrštil jí o zeď stanice.."

Není dnes tajemstvím, že mezi nejbližší přátele a spolupracovníky jednoho z architektů akce Kámen Evžena Abrahamoviče patřili Emil Orovan a Amon Tomašoff. Pojily je osobní vztahy z dřívější doby. „Tito tři údajně tvořili skupinku, která se věnovala podle některých především vlastnímu obohacení, nevázaným zábavám a rozvíjení nekontrolovatelných zpravodajských aktivit vedoucích až k diskreditaci nepohodlných osob i z řad příslušníků MV [ministerstva vnitra],“ píše historik Prokop Tomek ve studii Amon Tomašoff – dobrodruh ve službách komunistů.

Měl zřejmě na mysli právě Oldřicha Maláče, který za 2. světové války působil v Anglii jako zpravodajský důstojník. Prošel speciálními zpravodajskými kursy v USA, v Anglii a v roce 1945 s ním bylo počítáno na obsazení vedoucích míst na ministerstvu vnitra.

Citace Stanislava Lišky pocházejí z knihy Václavy Jandečkové Kámen: Svědectví hlavního aktéra akce „Falešné hranice u Všerub na Domažlicku“, Nakladatelství Českého lesa. Domažlice 2013.

Galerie (2)

Hodnocení

Hodnotilo 0 lidí

Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!

Trasy

Akce Kámen a stezky převaděčů

Přidat do uživatelské trasy

Komentáře

Žádné komentáře k příběhu.

Vložit komentář

Stanislav Liška

Četníkem se stal Liška ještě před okupací Československa německými vojsky, a patřil proto k nejzkušenějším z okolí. Počínaje 21. květnem 1938 až do konce listopadu tohoto roku byl příslušníkem SOS (Stráž obrany státu) – sloužil na hoře Hirschstein u Pivoně, okres Horšovský Týn, v Klenčí pod Čerchovem, Postřekově, Draženově a Luženicích u Domažlic. Poté odešel na četnickou stanici Myslív v tehdejším okrese Klatovy. Dne 13. prosince 1938 byl přeložen na četnickou stanici Kdyně, okres Domažlice, kde sloužil až do 10. května 1945.

Po druhé světové válce byl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti, který tehdy plnil funkce policie. Na pozici velitele stanice SNB ve Všerubech zařizoval jednak finální a nejriskantnější úseky cest ke svobodě řady nejen prominentních osob, kterým hrozilo zatčení, ale zároveň byl vybrán pracovníky zpravodajské služby ministerstva vnitra k „provádění“ tzv. falešných hranic v nedaleké německo-české vesnici Myslív. Byl odbojářem bez zařazení, pomohl více než sto lidem překročit bezpečně hranice, ale jako policista byl nucen se podílet na upevňování komunistického režimu v zemi.

Na podzim roku 1948, po neúspěšném ilegálním přechodu, byl Stanislav Liška odhalen. Pro nedostatek důkazů se mu ale podařilo trestu vyhnout. Později se však proti němu objevilo další svědectví, a tak v noci na 12. srpna překročil s manželkou a třemi malými dětmi hranice. V uprchlickém táboře v Ludwigsburgu zůstal Liška s rodinou do konce roku 1950. Ani zde za celou tu dobu však neunikl pozornosti komunistických špehů, kteří neúnavně pátrali. Počátkem února 1951 se s rodinou nalodili a odjížděli vstříc svému novému domovu do Kanady. Dne 5. srpna 1958 se všichni stali kanadskými občany. Liška pracoval nejprve na farmě, která chovala krůty a slepice, a později zřídil malířskou firmu.

„Kanadu máme rádi a přejeme této veliké zemi hodně rozkvětu a zdárného podnikání. Je to země budoucnosti, země velikých možností. Ovšem, nejkrásnější země na celém tomto velkém světě je moje rodné milované Československo, Jižní Čechy, Šumava. Nedej mu proto zahynouti 'Svatý Václave’,“ uzavírá své paměti Stanislav Liška. Podle svého tvrzení během působení ve Všerubech ilegálně sám nebo s pomocí svých přátel převedl ilegálně na 110 lidí.