Vyhnanice čp. 61, statek Rukavičkových

Jan Rukavička byl původně krejčím. Chtěl ale hospodařit, a tak v roce 1905 koupil ve Větrovech hospodářství. Se svojí ženou Marií měli celkem tři děti: první syn chtěl po otci převzít krejčovské řemeslo a otevřít si v Táboře salon. Odešel proto do Prahy, aby se zde vyučil řemeslu a práci v obchodě. Bohužel rodina neměla moc prostředků, syn v Praze šetřil a špatně se stravoval, což pomohlo tomu, že se nakazil tuberkulózou a v roce 1923 zemřel. Hospodářství po dědečkovi tedy převzal druhý syn, Augustin Rukavička, otec současné majitelky Miloslavy Novákové. Po komunistickém převratu Rukavičkovi jako jedni z mála chtěli vytrvat, hospodařit na svém a ubránit se vstupu do JZD. Na četných schůzích byl Augustin Rukavička pod různými pohrůžkami a za nadávání nucen k vstupu. Brával s sebou i malou Miloslavu, aby si vše zapamatovala. To se soudruhům samozřejmě nelíbilo. Rodina začala být perzekvovaná, byla jí postupně odebrána možnost se uživit, a navíc splnit zcela nereálné povinné odvody zemědělských komodit. Nejprve jim byly odebrány čtyři hektary pronajatých polí, zakázána porážka dobytka, postupně zkonfiskovány hospodářské stroje jako třeba mlátička. Rodina trpěla hlady, protože neměla nárok na potravinové lístky. Jednu z mála možností obživy představovala velká zahrada za domem. Rukavičkům zabavili koně, museli orat s kravkami. Ty samozřejmě v tak těžkých podmínkách nedávaly mnoho mléka. Za neodvedení dávek státu byl v roce 1959 pan Rukavička odsouzen k pokutě 1000 Kč. Miloslava odolala, přihlášku nepodepsala, povinnosti jít pracovat do JZD však neunikla. Těžkou práci v JZD vykonávala 19 let.