Podepíšeš, nebo se tvoje rodina bude houpat na stromech

Rukavičkovi jako jedna z mála statkářských rodin z Větrovů chtěli hospodařit na svém a ubránit se vstupu do JZD. Komunisté jim nejprve odebrali čtyři hektary pronajatých polí, zakázali porážku dobytka, zkonfiskovali hospodářské stroje. Rodina trpěla hlady, protože neměla nárok na potravinové lístky. Miloslava vzpomíná, že jedla chleba s cukrem. A do toho stále hádky a přesvědčování z okresu, veřejné ponižování.

„Pamatuji si, že předseda družstva křičel, že když táta nepodepíše, bude se s celou rodinou houpat na stromech za barákem.“ Jednou z mála možností obživy pro rodinu představovala velká zahrada za domem. I ta ale byla trnem v oku družstevníků. „Vařili jsme švestková povidla a dal se koupit volně margarín, kterým máma ta povidla vždycky zalila, aby se nekazily. Jenže ono to vypadalo jako hrnce se sádlem, a když chodili o Mikuláše čerti, hrnce nebyly zavázané, jen přikryté papírem. Čerti ten papír shodili a viděli hrnce ,sádla‘. Udali nás, přišla kriminálka, prohledali celý barák, stodoly, maštale, sklepy, půdy. Mám tu doklad, že našli jen jednu uzenou nožičku.“ Poté komunisti Rukavičkům zabavili i koně, takže museli orat s kravami, které v tak těžkých podmínkách nedávaly mnoho mléka. Za neodvedení dávek státu byl v roce 1959 pan Rukavička odsouzen k pokutě 1000 Kč. Zemřel 15. března 1961. Miloslava se tak musela od svých 19 let starat o hospodářství v podstatě sama, protože její matka byla dlouhodobě nemocná.