Šikana od družstevnic

Miloslavě Novákové, rozené Rukavičkové, bylo 19 let, když přišla o otce, řešila finanční problémy kolem dědictví a musela zvládnout všechny práce na statku. Její nemocná matka ležela v nemocnici, trápila ji kýla a problémy se srdcem. A pak tu byla škola, kterou nechtěla přerušit. Ročníkové zkoušky zvládla, byla ale zcela vyčerpaná a jednou se ve škole zhroutila na lavici.

Jejího stavu využili funkcionáři JZD a vyrukovali s přihláškou do družstva. Miloslava odolala, přihlášku nepodepsala, povinnosti jít pracovat do JZD však neunikla. Její matka se nabízela, že tam půjde za ni, o starší nemocnou paní však zájem neměli. Pro družstevnice byl příchod Miloslavy příležitostí, jak ji ponížit a šikanovat. Dostávala horší práci a za ni jen málo peněz.

„A pak se chodilo do kravína a moje sousedka, hodná ženská, která dělala měsíc přede mnou, mi všechno připravila, umyla, dojačky atd.,"vzpomíná MIloslava Nováková. Ráno jsem tam šla ve 3:30, nasadila jsem dojačky a spadly. Znovu jsem to zkoušela, zas to spadlo. A jedna žena vykoukla zpoza krav a zle řekla: ,Chodí na zemědělku, tak ať si poradí.‘ Ale našla se hodná paní, divila se, jak je to možné, že mi to Zdena všechno připravila, a nejde to. Tak jsme to rozebraly – a oni mi rozšroubovali pulsátor, aby tam nebyl podtlak. Tak to byly začátky v družstvu.“

V hospodářství Rukavičkových zbyly tři krávy a dvě kozy. Pro Miloslavu druhá směna, jedna těžká práce za druhou. Finanční situace rodiny byla zoufalá. Nemocná maminka neměla nárok na důchod. Rok v nemocnici se jí také nezapočetl, a když pak začala pomáhat v družstvu, nesplnila předepsané jednotky a opět jí nebyl odpracovaný čas započítáván. Miloslava se rozhodla, že jí pomůže.

V obci byl otevřený nový teletník se 40 telaty. „Ráno jsem tam šla, vyházet hnůj od 40 telat, měli jsme telata od 120 do 200 kg. Krmila se zeleným, nasečené, dlouhé, dnes je to nařezaný. Když to přivezli, muselo se to skopat z toho vozu a rozházet, aby se to nezapařilo, a do jeslí všechno zvedat. Ráno jsem jí šla natrhat zelený krmení, vyvozit od 40 telat hnůj, doma podojit krávu, už jsme pak měly jen tu záhumenkovou. Vzít mléko do mlékárny a pak na celý den do rostlinný. Přišla jsem z práce, šla jsem zas vynosit hnůj – ona pití pak už dala a zametla a nastlala, to už zvládla. Prostě ty těžké práce jsem musela udělat, bylo toho tenkrát opravdu dost.“